Červen 2012

Narodila jsem se jako zázrak, aneb můj život

15. června 2012 v 23:54 | Zvířátko Tii-chan
Než jsem se narodila, moje máma čekala mimoděložně dvojčata. Poté měla problém znovu otěhotnět. Byla na spoustě operací. Měla přítele, se kterým byla, už kdo ví jak dlouho. Chtěli dítě a jednoho dne se jim poštěstilo. Když jsem se narodila, můj otec začal z ničeho nic velice pít alkohol. Nakonec to skončilo tak, že od nás musel odejít. Vzpomínám si, že máma vyprávěla, že od babičky jsme se také museli odstěhovat, kvůli jejímu chování a vlastně nevím, kam jsme se poté dostali. Žili jsme jednu chvíli u sestry bývalého přítele mé babičky, která mi dělala takovou adoptivní babičku. U nich jsem prožila první Vánoce i narozeniny. Nějaký čas jsme bydleli u mamčinýho přítele, který mi dělal náhradního otce. Když mi byli dva roky, přestěhovali jsme se z města na vesnici do bytu po mém mrtvém dědovi.
Na prázdniny jsem jezdila jak k "tátovi" tak k "babičce". Brzy jsem si na vesnici našla kamarády, akorát ve školce jsem byla za tu špatnou, která nemá otce. Když mi bylo 5 let, narodila se mi sestra. Vzpomínám si, že její otec byl prima chlap, dokud nezjistil, že jeho dítě je holka. Vyrůstali jsme převážně jen s mámou. Když jsem byla ve čtvrté třídě, tak začala vztah se sousedem.
Nejhorší doba teprve přichází. Ve čtvrté třídě přestupuji kvůli šikaně. Máma onemocněla a začíná jít vše z kopce. V páté třídě jsem uplakánek, který se bojí světa a v šesté je ze mě rebelka, což mi vydrží pouze do začátku sedmé třídy, kdy opět zažívám šikanu, jen horší a rozhodně jsem o tom nechtěla mluvit. Každodenní mlácení a já nic neřekla. Začala jsem se k tomu všemu řezat, abych zakryla takový ten špatný pocit, vztek a strach uvnitř sebe. Jednoho dne se vše provalilo a já se dostala na chirurgii kvůli obrovským bolestem ramen. Školu jsem nezměnila a odmítala jít na policii, protože jsem v žádném případě nechtěla mluvit o tom, že mě někdo mlátí. Byla to chyba. Následky toho si nesu do dnes. Ne fyzické, ale psychické….
Mámina nemoc se postupně zhoršuje, takže teď už nejsem doma kvůli šikaně, ale jelikož od nás odchází mámin přítel, musím se starat jak o ní, tak o mladší sestru. Všechno vrcholí tím, že jednoho dne na sebe máma vylije guláš a spálí si celé záda. Začala práce o domácnost a podobně. Moje dětství bylo kompletně v trapu a já trávila čas jen doma.
V deváté třídě jsem opět přestoupila na jinou školu a moje známky se zlepšily. Podala jsem si přihlášku na učňák a očekávala něco fajn. V deváté třídě jsem byla tam, odkud jsem ve čtvrté třídě odešla a moje tři bývalé spolužačky se mnou vytvořili fajn čtveřici. Zde začala moje záliba v anime a mé ještě větší problémy.
O prázdninách se uzavírám jen do okruhu chatu na lide.cz. Začínám vztahy po internetu a opět se u mě začínají tvořit deprese. Další éra sebepoškozování a další a další průsery, které vyústili až na začátku prváku. Dala jsem se po netu dohromady s jedním zadaným hošanem a vyšel z toho průser. Dále byl na seznamu další, se kterým jsem vedla jistou chvíli i vztah na dálku, ale pokročila jsem a jednou za měsíc ho vídala. To se ovšem otočilo také v problém. Topila jsem se v depresích a hledala někoho, kdo by mi pomohl. Kluci zklamali a tak jsem se začala opět zajímat o holky. Našla jsem jednu, která odpovídala mým představám, ale holky jsou v podstatě horší mrchy než kluci :D Konečně se můj příběh dostává ke konci.
Zhruba v květnu 2011 jsem se dostala díky výše zmíněné slečně na forum jistého Faragona (kterému bych měla poděkovat, ale díky trápením, které jsem díky němu a pokusech mu pomoci měla, si to nezaslouží). Na foru jsem se seznámila s klukem, který vystupoval pod přezdívkou Will. V té době jsem se začala zajímat o magii, ale zejména o vampýry, kterými jsem posedlá do dnes, ale v podstatě už z jiného důvodu :D Trochu jim závidím knižní nesmrtelnost :D Jelikož jsem přišla o lektora, sám se dobrovolně nabídl mi pomoci. Díky němu jsem do měsíce uměla vampyrizaci a ještě pár dalších věcí.
19. dubna 2011 byl můj osudný den. S Willem jsme se sešli a zjistila jsem, že je ještě více fajn, než jsem si myslela. Nakonec to onoho osudného dne dopadlo, že na konci našeho setkání jsme se loučili polibky :D Toho dne nelituji a jsem opravdu ráda, že jsem překonala svojí nervozitu. S Willem jsme se dali dohromady a vše bylo krásné. Můj problém ovšem byli mé deprese, se kterými mi Will pomohl, za což mu moc děkuji. Vše se začalo ubírat dobrým směrem. Zažili jsme spolu pár průserů s maminkou :D a dalších pár průserů se mnou. Náš vztah se zatím odehrával pouze na dálku….
Na konci prváku jsem zjistila, že školu, do které jsem chodila, nemůžu ze zdravotních důvodů dělat. Přes prázdniny jsem hledala školu a našla jí v Hradci. Po nástupu tam, se můj život změnil k absolutně lepšímu. S Willem jsem už rok a dva měsíce (cca). Nejhorší pro mě bylo být tři týdny bez něho. Je to absolutně nejúžasnější člověk, jakého jsem potkala a miluji ho tak moc, že se to nedá ani popsat. Pomohl mi ve spoustě věcech a… prostě je to moje Zlatíčko.To on mě udělal tak šťastnou jaká jsem. To on je vždy při mě.... <3

Proč tohle všechno píšu? Moje sestra si prožila to samé co já… šikanu. Rozdíl mezi mnou a jí? Sebrala odvahu a šla na policii a řešila to. Ovšem nejde jen o tohle… Chtěla jsem ukázat lidem, kteří prožívají něco podobného, že nemá cenu věšet provaz na strom a chystat sebevraždu, ale hledat řešení a ono vše nakonec dobře dopadne. Nakonec jsem toho příkladem. Narodila jsem se jako zázrak, ale můj život stál za nic, ovšem to neznamená, že teď stojí za nic. Našla jsem někoho, kdo ve mně věří. Dnes nosím domů dobré známky a vyhrávám soutěže ve svých pracích na naší škole.
Nemáme na výběr, kam se narodíme, ale i přes to máme na výběr, jestli vstaneme, nebo zůstaneme ležet. Vstaňte a nebojte se překonat překážky. Nežiji v pohádce. Všechno jsem to prožila na vlastní kůži a nebýt Willa, tak bych se v tom plácala asi dál, ale já věřím tomu, že i vy najdete někoho, kdo vám pomůže….

Proč je moře slané?

10. června 2012 v 16:37 | Zvířátko Tii-chan |  Zvířete básničky,článečky apod. z této doby
Slohovka




Žil jednou jeden princ,který se jmenoval Faragon.Žil na temném zámku spolu se svými sluhy a matkou Sigheag.Spali přes den a v noci byi vzhůru.Chodili totiž na lovy.Na lovy lidí.Byli totiž... upíři.
Princ Faragon a jeho matka žili v Ruském městečku,kde bylo málo obyvatel.Možná to bylo tím,že všichni byli upíři.Spolu Faragon a jeho matka tomuto městečku vládli.S obyvateli malého království utlačovali a lovili obyvatele okloních měst a vesnic.Nikdy se nikomu nepovedlo je zastavit.
Mezi obyvateli okolních měst žil mladý muž jménem William.Byl také upír ale hodný.Živli se krví ze slepic a králíků.Chování prince Faragona se mu nelíbilo a tak se jednoho dne zvedl a řekl si : "Takhle už to dál nejde!Něco s tím Faragonem musím udělat." Oblékl si svůj dlouhý černý hábit,zavolal své mluvící štěňátko,nasedl na černého hřebce Raziela a vydali se k městečku upírů.
Když dojeli k městečku byl ve vzduchu cítit zvláštní pach.Nad městečkem se vznášela mlha a na jednom z velkých kopců se tyčil velký zámek. "Opravdu tam musíme Williame,"zeptalo se štěňátko a postavilo se na zadní nohy.William neodpověděl,přivázal koně Raziela ke stromu a pokračoval po vlastních nohách.Štěňátko si povzdychlo a šlo za Williamem..
Začínalo se už stmívat a z pozarohů bylo vidět jak si obyvatelé městečka prohlíží nezvanou návštěvu.Štěňátko které stále šlo po zadních nohách,zatahalo Williama za rukáv hábitu a začalo se vyptávat: "A co se stane až Faragona najdeme?" "Promluvíme si s ním." "Myslíš že tě poslechne?" "Ne,to si nemyslím," pokrčil William rameny a dal si pramen tmavých dlouhých a kudrnatých vlasů,který mu padal do očí za ucho.Štěňátko se už neptalo,protože mu bylo naprosto jasné co se bude dít.Náhle se ale před jejich očima objevil Faragon a jeho zlá matka Sighead.Na to že bylo Sighead zhruba 389 let,vypadala jako šestnácitlétá dívka.
"Co tu hledáš cizinče," zeptal se chladným hlasem Faragon, "Ztratil jsi se snad?L William přistoupil k muši s tmavými vlassy a poklonil se mu, "Jsem William můj pane,jeden vašeho druhu.Žiji v sousedním městě a přišel jsem vás o něco požádat." "Požádat? Nemáš dost jídla? Chybí ti žena? S čím ti můžu pomoci,bratře?" "Chci aby jste přestal utlačovat a lovit nevinné lidi!" Faragon se zachvěl zlostí a rozkřikl se, "Jak si dovoluješ?Ty,co jsi jedním z nás. Jak si dovoluješ obhajovat tvory jako jsou oni?" Štěňátko se tak leklo až začalo zalézat za Williama a něco mumlalo.
Faragon se už opravdu naštval.Objevil se vedle štěňátka a kopl do něj.S hlasitým kňučením odletělo o několik metrů dál.William chytl Faragona pod krkem a mrštil s ním o strom.Rozbědl se ke štěněti, ale náhle ho někdo popadl za krk a zatlačil mu nehty do kůže.Byla to Sighead.Pod jejími nehty tekly potůčky krve,které se slévaly v jeden tlustý.
Štěňátko se okamžitě začalo štěňátkat a vrčet.Náhle se postavilo na zadní nohy a před očima nevědoucích upírů se začalo zvětšovat.Najednou nebylo štěně štěnětem ale krásnou dívkou.Její tělo bylo pokryto bílou srstí.Tedy až na obličej.Měla krásnou bílou pleť a přes ramena se jí táhly bílé dlouhé vlasy.Její zelené oči zářili jako dva semafory na přechodu.Faragon se zvedal ze země ale štěňátko,tedyono to nebylo štěňátko ale mladá a krásná Lycanka,se dívalo do očí Williama,který ztěžka dýchal a pod jeho tělem byla kaluž krve.Rozhodně ho to nemohlo zabít,ale bolelo to.
"Tii," šeptl William a Lycanka Tii se na Williama smutně usmála.Ve stejném okamžiku uslyšla křik.Když se otočila uviděla Faragona s mečem v ruce.V posledí chvíéli se zakousla do jeho ruky.Upustil meč a Tii jeho tělo odhodila jako párátko naproti jednomu stromu.Z toho strimu rostli větmě,které byli jako špišté kolíky a Faragon se právě na jednu z těchto větví nabodl.Jeho tělo se rázem proměnilo v sůl.
Když toto uviděla Sighead,jeho matk,okamžitě pustila Williama a běžela k velké kupě soli.Tii přeběhla k jeho slabému tělu a okamžitě mu začala olizovat rány na krku.Její sliny byly léčivé,takže William byl za chvíli uplně v pořádku."Už jsem myslel že mi tě zabije,lásko,"objal William Tii.Jeho pevné objetí mu opětovala a uklidňovala ho, "Neboj.Nikdy tě neopustím.Ani smrt mi tě nevezme."
Oba dva se zadívali na Faragonovu matku.Klečela u kupy sole a plakala.Její slzy byli tak velké a tak moc brečela,že z jejích slz a soli z jejího syna vznikl slaný potůček,který natekl do moře.Ze sladké mořské vody se díky tomu stala slaná.
Od té doby už žádný upír nezavil nokoho z obyvatelů vesnic a měst.Upíři z města kterému vládl Faragon žemřeli hlady,protože jim neměl kdo vládnout.William a Lycanka Tii se vzali a měli dvě děti,Sandra a Kornéliuse.A co se stalo s Faragonovou matkou Sighead?Pokud nezemřela,tak pláče do dnes a díky potůčku, ze svých slz a soli z Faragona, dává vzniknout dalším mořím.Co by asi řekl Faragon, kdyby se dozvěděl že díky nim,vznikla moře,slaná moře?Co by asi řekl princ Faragon a jeho matka,že k těmto mořím jezdí na dovolenou lidé?Lidé,které oni tak nenáviděli.

Globální problémy Země

10. června 2012 v 16:26 | Zvířátko Tii-chan |  Zvířete básničky,článečky apod. z této doby
Můj referát na ekologii

Globální problémy Země
Globální problémy jsou celosvětové a nedají se řešit jen na území jednoho státu nebo kontinentu. Nejúčinnějším prostředkem při jejich řešení jsou mezinárodní organizace a stálý proces přijímání mezinárodních úmluv, závazných pro všechny členy mezinárodních společenství.
Jedním z problémů je přelidnění Země a zajištění přírodních zdrojů a energie.
Dnes žije na Zemi přes 6,5 miliard lidí. Evropa zaznamenává neustálý pokles populace, naopak v Asii, Africe a Latinské Americe se čísla zvyšují. S růstem lidské populace a rychlostí vývoje globální ekonomiky stoupá spotřeba vody, potravin, fosilních paliv, minerálů a dalších surovin. Ve většině případů jsou zdroje omezené, což vede k jejich nedostatkům. Závažný je například nedostatek vody a potravin. 20% lidstva má problém s přístupem k pitné vodě. Nejhorším problémem je ovšem hlad. Miliony lidí dnes v době vědeckotechnické revoluce trpí a umírá hlady. 840 milionů lidí trpí podvýživou a 20 milionů lidí umírá ročně hlady. Navíc 50% lidstva má problémy s přístupem k zdravotnickému či hygienickému zařízení. Každý rok zemře 5 milionů lidí na onemocnění způsobené znečištěnou vodou.
S tímto úzce souvisí civilizační nemoci. Nejnebezpečnější je AIDS, který se dnes vyskytuje téměř po celém světě, především v Africe a zemích třetího světa, které nemají prostředky na osvětu a léky. Přibývají i nemoci např. rakovina z kouření apod. Roste i počet dětí, kteří se rodí s vrozenými vadami a dědičnými nemocemi.
Jaderné katastrofy, znečištění půdy a vod.
Mnoho světových velmocí obsahuje velké množství zbraní, které by bylo schopno zničit celou naší planetu a to dokonce několikanásobně. Jaderné nebezpečí nelze vyloučit ani ze strany jaderných elektráren (Černobyl 1986 a Fukušima 2011).
Kontaminace půdy je způsobena výskytem lidmi vyrobených chemikálií v půdě nebo jiným pozměněním přírodních prostředí půd. Obavy ze znečištění půd pramení především ze zdravotních rizik, vznikajících jak přímým kontaktem se znečištěnou půdou, tak znečištěním zásob vody.
Znečištěny jsou vodní plochy a toky a tím se zhoršuje kvalita vodních ekosystémů- např. úhyny ryb nebo kontaminace sedimentů. Nejzávažnější je kontaminace vody sloučeninami dusíku a fosforu. Zemědělství se na tomto stavu podílí v průměru 40% a u dusíku a 32% u fosforu. Znečištění vod pesticidy je také závazným problémem.
Hrozba válek
V dějinách lidstva byla válka běžným prostředkem politiky. Umožňovala násilné prosazení zájmů států, národů a společenských skupin Ve 20. Stol. Však přináší moderní civilizace zlom ve vojenství a výrobě zbraní, např. atomové nebo jiné zbraně hromadného ničení, které jsou schopny zničit moderní civilizaci a vrátit jí na počátek nebo vést k likvidaci živé přírody. Je obtížnější tyto zbraně kontrolovat. Může dojít k jejich zneužití organizovaným zločinem nebo teroristy. Válka způsobuje spoustu problémů s opouštění domovů a hledání útočišť, nedostatkem potravin a nemoci.
Devastace životního prostředí
Typickým projevem působení člověka na Zemi je trvalý úbytek lesů. V současné době jsou jim postiženy rozlehlé oblasti Evropy, Sibiře a především tropických deštných lesů. Od roku 1900 zmizela asi polovina tropických pralesů a ročně se vytěží asi 16 milionů ha. Likvidace lesů člověkem získává půdu pro zemědělství jen na omezenou dobu, protože dochází k rychlé erozi, degradaci půdy i ke změnám klimatu. S lesy mizí i přirozená ochrana proti šíření stepí a pouští, dochází k poklesu podzemních vod a tím k nedostatku vody či dlouhodobým suchům. Tak příroda ztrácí nesmírný genetický potenciál a dochází k vymírání některých živočišných i rostlinných druhů. Díky tomu končí existence spoustu druhů, ale naopak se začínají vytvářet nové.

Zdroje: maturita.cz, home.sszfm.cz, zshrabova.cz

Nový blog

9. června 2012 v 22:26 | Zvířátko Tii-chan
Ve čtvrtek jsem založila nový blog.
Tento blog bude i nadále fugovat (myslím) a budou zde vydávány Příběhy subinky
Nový blog má adresu laska-v-obojku.blog.cz a jsou na něm vydávány Příběhy subinky pod názvem Povídky z polštářku subinky a uplně nová povídka Démonova subinka.....