Prosinec 2011

Miluji tě

27. prosince 2011 v 16:44 | Tii-chan

Miluji tě nejvíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííc Páníčku





O.o jenom Páníčka a Páníček je jen jeden a jen můj >.>"
>.>

Příběh subinky 3.díl

17. prosince 2011 v 12:59 | Tii-chan |  Příběh subinky
Jeho ruce se omotali kolem mého těla a pevně mě stiskli. Zavřela jsem oči a vychutnávala si tu chvíli. V téhle místnosti čajovny byli jen dva lidé. Usmála jsem se pro sebe a obtočila kolem Páníčka ruce. Jeho nehty se mi hladově zakousli do zad a já vyjekla vzrušením. Páníček zavrčel jako dravá šelma a projížděl mi nehty přes záda. Celá jsem se kroutila a potichu vzdychala. Páníček si to očividně užíval. Chytil mě za vlasy a stáhl si mou hlavu na nohy. Hladil mě po vlasech a poté sjížděl níž. Začal nehtem tlačit na mojí lopatku. Kroutila jsem se a chvěla vzrušením. Dál jsem tiše vzdychala a užívala si jeho doteky. Rozhodně musely být mé vzdechy slyšet, ale nikoho to netrápilo. Podívala jsem se Páníčkovi do očí. Díval se na mě, prohlížel si mě, sledoval každou mou reakci. Vzrušovalo ho to. Pod mojí hlavou se lehce zvedali kalhoty.Páníček zajel rukama ještě níž, až na boky. Pevně je chytil a zaryl nehty. Zavzdychala jsem a pevně sevřela jeho triko v dlani. Po chvíli si mě k sobě pořádně přivinul a nechal mě oddychnout a mezi tím hledal něco v tašce. Rychle jsem oddechovala a chvějící se k němu tiskla. Hladil mě po vlasech a já na chvíli zavřela oči. Nejednou mě Páníček chytl za vlasy a posadil. Překvapeně jsem se podívala. Chytil mě za ruce a dal za záda. Bez problémů je držel jen jednou rukou a druho mi opřel hlavu o jeho rameno. Na kůži na rukou jsem cítila doteky jemné látky. Obtáčela se kolem zápěstí a najednou jsem neměla šanci od sebe ruce dát. Zalapala jsem po dechu a přemýšlela co se bude dít. Neměla jsem strach, byla jsem jen strašně zvědavá.

Pánovy ruce mě opatrně položili mezi polštáře. Nikde mě nic netlačilo a bylo to i příjemné. Ležela jsem na zádech, ruce svázané pod nimi a dívala jsem se přímo do očí mého Pána. Dva lidé z rohu se zvedli a odešli. Přivřela jsem oči. Páníček mi přejel palcem přes rty a poté mě vášnivě políbil. Jeho jazyk se prodíral skrz mé rty a lehce se dotkl mého. Objala jsem Páníčka jednou nohou. Následně se ale odtrhl a nazlobeně se na mě podíval, "Zvíře, co to dělaš?" Zmateně jsem se na něj dívala a neodpověděla. Lehce mě chytil pod krkem a díval se mi do očí, "Svázal jsem ti ruce. To ti mám svázat i nohy, aby jsi byla poslušná?" "Ne Páníčku. Omlouvám se," zašeptala jsem. Povzdechl si a pohladil mě po vlasech. Znovu mě políbil a poté polibky sjížděl pomalu níž přes bradu na krk. V jeden okamžik se mi zakousl do krku a zatlačil na podbřišek. Zavřela jsem oči a vzdychala. Snažila jsem se uklidnit, ale Páníček mě zrovna moc nenechal. Když mi přestal mačkat podbřišek, zabořil nehty do boků a přejížděl přes ně. "Páníčku, prosím...,"zavzdychala jsem. Stisk jeho zubů se zvýšil a já vzrušením vykřikla. Páníček se ode mě odtáhl a jen mě nechal ležet. Dívala jsem se na něj a on si mě prohlížel. Po chvíli mi odhrnul triko z břicha a jemně mi po něm přejížděl nehtem. Náhle mi zajel rukou do kalhot a přejel mi prsty po jeskyňce. Nadzvedla jsem se a vzrušeně zavzdychala. Zase ruku vytáhl, chytil mě za vlasy a donutil mě posadit a pevně mě objal. Jednou rukou si rozepl kalhoty a bez jakýchkoliv otázek mě chytl za vlasy a už jsem měla Páníčkův penis v pusince.....


Kousek Japonska v Česku

17. prosince 2011 v 7:40 | Tii-chan |  Zvířete básničky,článečky apod. z této doby
Pamatuji si svojí první jízdu MHDčkem v Hradci v období školního roku. O.o Jezdila jsem autobusem, kde člověk musel mít štěstí, aby se verval. Oproti tomu je ale MHDčko v Hradci opravdu síla. Hotové Japonsko :D Až na to, že Hradecká autobusová doprava by potřebovala Japonské muže, kteří lidi tlačí do metra a vlaků hlava nehlava. Opravdu si při takových scénách z filmu říkám, jestli ty lidi nestojí někomu na hlavě. Takový chlápci jsou dobří. Ukloní se, pak vás čapnou a tlačí dovnitř vlaku. :D Docela sranda.

My-chan

11. prosince 2011 v 10:43 | Tii-chan |  Zvířete básničky,článečky apod. z této doby
V hlavě se mi honí spousta nápadů od různých úchylných po děsnou romantiku v lese. Zrovna jsem začala psát své zážitky se svým Pánem, když se mi začal hlavou honit zvláštní nápad. Nikdy jsem nepsala článek o někom z mých přátel (nebo si na to aspoň nevzpomínám :D). Jop jop.. nápad byl napsat článek o My-chan.... Tak, jdeme na to, ale absolutně netuším jak začít :D

Myerel Whitefeather

My-chan

My-chan je jedna z mála holek, které mají mozek a nelijí si peroxid uchem do hlavy, aby se připravili o zbytek rozumu. Neznám jí zase tak dlouho, ale můžu se stoprocentní jistotou říci, že je to vážně úžasná holka. Nejen že studuje uměleckou školu (za to máš můj obdiv, já bych se z těch všech úkolů stoprocentně zbláznila), píše naprosto úžasné povídky a je strašně krásná. Je jedna z mála holek, které dokážou naslouchat a podpoří vás. Můžu jí říct to, co bych se neodvážila říct jiné holce (To bude asi tou jednou společnou věcí, i když jich bude víc, ale my víme...). Když mi bylo nejhůř, když byl Will pryč, byla tu a podržela mě. Vždy jsi mě vyslechla a podpořila mě.
My-chan, jsi vážně úžasná holka a jsem ráda, že jsem tě poznala. Doufám, že se brzy uvidíme, protože nesetkat se s tak úžasnou holkou, by byla škoda. Jsi jako moje starší sestra a nedám tě. >.> všechny co mají v plánu tě trápit zmlátím :D . Moc ti přeji, aby jsi jednou vydala knihu. Vůbec pokud bude taková, jako včerejší povídka. Ráda jsem ti byla inspirací.
Nezapomeň, že jsem tu vždy pro tebe, tak jako jsi tu byla ty pro mě. Svět by byl bez tebe, zase smutnější.

(Omlouvám se, jestli je nějaká starší, ale lohnout z G+ mi žádná nejde -G+ nespolupracuje. Takže jsem ti odcizila :D fotku z Lide.cz :D)

(Kdo hledá ten najde. Obrázek My-chan. O.o jen doufám, že jsem hledala dobře :D )




Echm... vím, že jsem toho moc nenapsala, ale snad aspoň trochu tahle hromada slov naznačuje, že tě mám ráda n.n Nee-chan.

Příběh subinky 2.díl

10. prosince 2011 v 13:10 | Tii-chan |  Příběh subinky

Ehmm.. možná kapátko 18+



Pánovy ruce mě pevně zezadu objímali. Dívala jsem se na skupinku lidí vedle nás a divoce kroutila hlavou nad nesmysly, co padali z jejich úst. Otočila jsem se tváří k Pánovi a vynutila si polibek. Pevně mě chytl za ruku a přejel nehty přes krk. Už jsem nebyla schopna vnímat nic jiného než jeho. Dlouze jsem se mu zadívala do očí a oddaně jsem mu položila hlavu na hruď, podobně jako když máte na klínu malé štěně. Cítila jsem jeho doteky snad úplně všude. Jedna ruka mi zajela pod triko a zatlačila na vystouplé místo na zádech. Prohnula jsem se a tiše vzdychala....

Probudilo mě na zimní dobu zvláštní světlo, které svítilo oknem do pokoje a mě přímo do obličeje. Objala mikinu, která stále voně jako můj Pána. Vdechla jsem tu vůni a na malou chvíli zase usnula. Byla jsem schoulená do klubíčka. Probralo mě zvonění mobilu. Zašmátrala jsem pod polštář a ještě po slepu, naučeným tahem ruky, otevírala zprávu. Psal mi můj Pán. Nikdo jiný mi vlastně ani nepsal. Usmála jsem se, ještě než jsem jí přečetla. Měli jsme strávit další den spolu. "Těším se na tebe Zvíře...," četla jsem. Pocítila zvláštní sevření v břiše a představovala si, co se asi dneska bude dít.

Konečně! Uviděla jsem jeho nádhernou tvář na druhém nástupišti a hned se za ním rozběhla. Přitiskla jsem se k němu a užívala si jeho pevné objetí. Vydali jsme se do kina. Bylo mi tak trochu jasné, že se v kině nebudeme koukat na film nebo ano? Páníček koupil lístky a šli jsme si sednout. Došli jsme na poslední chvíli. Malinkými kroky jsem šla za Páníčkem k našim místům. Byla to taková ta dvousedačka v nejtmavším místě kina, úplně nahoře. Sedli jsme si a Páníček si na mě položil hlavu a odpočíval. Pevně jsem ho objala a hladila po vlasech. Prvních deset minut jsme se dívali na film a poté mě můj Pán započal hladit po stehně a rukou jel výš a výš. Měla jsem na sobě krátkou sukni, takže měl dokonalý přístup k mé jeskyňce. Zavřela jsem oči a tak nějak doufala, že zůstane jen u hlazení. Najednou se jeho nehty chtivě zakousli do mé kůže a poté stehno pevně stisknul. Z mých úst se vynořil vzdech, o němž jsem doufala, že ho nikdo neuslyší. Žena, která seděla vedle nás, se zvědavě podívala, co se děje a pár lidí před námi se otočilo. Kousla jsem se do rtu a snažila jsem se znovu nevzdychat. Páníček pustil mojí nohu a zamyšleně se na mě podíval. Na tváři mu ale zářil vítězoslavný úsměv. Dívala jsem se na něj a zaprosila, aby toho nechal. Na to se Páníček zamračil a znovu mi zmáčkl stehno. Další zakousnutí do rtu. Snažila se potlačit vzrušení, které mi to zmáčknutí stehna dávalo. "Já jsem Pán a budu dělat, co se mi zalíbí, " zašeptal mi Páníček do ucha, "Nezlob Zvíře a zavzdychej. No tak... ať tě hezky všichni slyší. Ať slyší, jaká jsi nemravná subinka," olízl mi ucho a sklonil se k mému stehnu. "Roztáhni nohy Zvíře!" příkázal mi Páníček a já dala, se směsí strachu a vzrušení, nohy od sebe. Pokud bych neposlechla, kdo ví, co by Páníček udělal. Rozhodně jsem nechtěla dostat výprask, před všemi těmi cizími lidmi. Ruka, která svírala mé stehno mě pustila a vyhrnula sukni. Zajela pod mé kalhotky a jeden prst pronikal do mé jeskyňky. Páníček se mi zakousl do stehna, ale to už jsem se kroutila a tichounce vzdychala. Pořádně mě kousl a poté se od mého stehna odtáhl. Díval se mi do očí, volnou rukou mě chytl za vlasy, přitáhl si mě k sobě a vášnivě mě políbil. Jeho jazyk si našel cestu k mému a mě polila další vlna vzrušení "Ach.." vzdychla jsem a snažila se nevzdychat. Páníček do mě vnikl dalším prstem a byli tak hluboko, jak jen to šlo. Jeho druhá ruka mi zatlačila na páteř a já tiše zavzdychala "No tak Zvíře, zavzdychej mi. Pořádně nahlas... " zašeptal mi Páníček do vlasů a já cítila oči lidí kolem nás, jak se dívají.

Nečorovat!!



Příběh subinky

2. prosince 2011 v 19:33 | Tii-chan |  Příběh subinky
Jeho velké svalnaté tělo se přimáčklo na mé a s tvrdými přírazy mě drtilo v objetí. Jedna jeho ruka se ovíjela okolo mého krku a druhá mě pevně objímala okolo boků. Cítila jsem, jak se jeho tělo naráží na to mé a nebyla schopna ničeho jiného než vzdychat a vnímat jeho hlas, jak mi do ucha šeptá: "Miluji tě, tak moc tě miluji, Lásko." Nad těmi slovy jsem se pousmála, ale dál drtila polštář pod svýma rukama, do kterého jsem před chvílí vzdychala. Byla jsem tak moc vzrušená, že se to nedá popsat. Cítila jsem Pánovo vyvrcholení a po chvíli ze mě vyklouzl. Unavená jsem se rozplácla na posteli a po chvíli se snažila dostat z ní dolu. Pán seděl na posteli a já s jeho souhlasem vstala. Udělala jsem pár kroků a hlava se mi zatočila, nohy mě moc držet nechtěli a v očích jsem měla slzy. To už jsem cítila, jak mě Páníčkovi ruce chytili a přitáhli na jeho hruď....
Ze vzpomínek na minulou noc mě probudí hlas servírky, "Dáte si ještě něco?" Zakroutím hlavou a ona odnese hrnek od čaje. Zadívám se do okna. Poblikávají tam vánoční světýlka. Zelená, červená. Modrá, oranžová. Pousměji se a říkám si, jak je úžasné, jak se změnil můj pohled na Vánoční svátky. Všechno se změnilo od té doby, co jsme se poznali (samozřejmě k lepšímu). Přejedu si prstem přes fialový flek na krku a alespoň částečně se snažila zachytit ten pocit, který jsem měla, když to udělal můj Pán. Notebook na stole se už vypnul. "Zatracená baterka," zaklela jsem ho a upravila si vlasy, aby zakrývali flek. Nevadil mi, byla jsem na něj pyšná. Takové malé znamení, že patřím jen svému Pánovi. Ale vím, že ona by měla problém… Dála jsem se na odchod. Blikající světýlka zářily do baru a ukazovali mi cestu ven. Bylo ještě docela světlo, to ale rozhodně nemělo v plánu dlouho zůstávat a za několik málo minut město ulehlo do peřiny tmy. Došla jsem na vlakové nádraží a chvíli čekala na vlak. Když přijel, bezmyšlenkovitě jsem do něj nastoupila a začetla se do knížky. Na obálce byla dívka s černými vlasy a u toho napsáno velkým písmem "Modrá krev". Vždy jsem se pousmála nad názvem, obzvlášť pokud jsem si představila děj, kde byli incestní dvojčata. Vlak byl plný lidí, ale jako bych tam byla sama. Tak moc sama. Víte, jaké to je ne? Schoulila jsem se do bundy.
Doma jsem se snažila dostat co nejdřív na internet a napsat Páníčkovi. Byla jsem doma a to znamenalo několik hodně dlouhých hodin. Povídali jsme si o všem možném, a když odešel, dala jsem se do pláče. Chybí mi. Chybí mi jeho objetí, teplo které z něho sálá, rány které dopadají na můj zadeček a…. Místo toho jsem tady. Co tady? Depky, depky, depky. Je to nekonečně stejné, takové opakované a to.... Zachumlala jsem se pod peřinu a představovala si, jak mě drží jeho ruce. Bylo to mnohem lepší, než poslouchat to všechno. Vyignorovala jsem hluk ze sestřiných úst, zvuk televize, místo i jakoukoli vůni. Byla jsem s ním.... Z toho mě vyrušil mobil se SMS od Pána. Rychle jsem jí otevřela a četla: "Chybíš mi, Zvíře."
Nečorovat!


Renesmee (a Jacob)

2. prosince 2011 v 7:16 | Tii-chan |  Twilight