Červenec 2011

Láska sakurových stromů 3.díl

12. července 2011 v 18:44 | Zuu-chan (vložila Tii-chan)
Tak.. poslední díl... Tak jak to vidíte... Bude mít Reika krásný život s Toshirem nebo bude nakonec s Kannem? No uvidíte samy...

_______________________________________________________________________________________________


Chrám smrti
Ráno jsem se probudil v téplé Toshirově náruči. Celou noc mě nenechal vydechnout. Svíral mě lehce oběma rukama a tiše oddychoval. Nechtělo se mi opustit tu náruč, ale musel jsem jít na vícvik. Pomalu jsem se vyprostil z jeho náruče a začal se oblékat. Skočil jsem se ještě umýt, ale když jsem se vrátil byl už Toshiro vzhůru. " Dobré ráno," pozdravil mě a obajl mě. Rukou mi nežně rozcuchal vlasy. " Dobré ráno Toshiro," odpověděl jsem nesměle. V rohu jsem sebral svojí katanu a vázal jsem si jí ke kimonu. " Nebolelo to moc Reiko?" zeptal se náhle. " Ne Toshiro nebolelo," zalhal jsem, ale dobře jsem věděl, že Toshiro ví ,že při jeho délce se to zatím bez bolesti neobejde. Usmál se a společně jsme se najedli. Po jídle jsme vyrazili na cvičiště. Ve vélké místnosti panoval čilý ruch. Spatřil jsem Kanna, stál u stojanu a bavil se tam s ostatními. Toshiro viděl jak jsem se zasekl jakmile jsem ho viděl a jemně mě zatáhl za rukáv kimona. Prošli jsme kolem sebe bez povšimnutí a Toshirovi se všichni uctivě klaněli. Posadil jsem se sním na generálovu rohož a podíval se na Kanna. Ten se na mě, ale upřeně díval. Odvrátil jsem zrak a narovnal jsem se do sedu. Toshiro si sjednal klid a nahlas promluvil: "Dobré ráno. Přišel jsem vám oznámit, že generálovi není nejlépe a dnes nepříjde. A také vám vzkazuje, že jeho služba ve funkci generála končí. Jmenoval mě svým nástupcem. Jmenuji se Toshiro Satamoto, sloužil jsem u císařské stráže a bojoval v císařské armádě. Věřím , že se mi podaří zlepšít úroveň této školy a v co nejkratší době by měli nastoupit nový učedníci. A ještě něco bych vám všem chtěl říct. Prohlašuji Reiku Sozaburu a svého wakashu." Hrklo to ve mně a v ostatních slyšitelně taky. Kanno byl celý rudý vzteky, bleskově vztal a šel k Toshirovi. Sjel ho ďábelským pohledem a hrubým hlasem promluvil. " To je můj wakashu. To já jsem sním byl poprvé. Po právu je můj."V koutcích mi začalo cukat a atmosféra v místnosti houstla. Všechny zraky se upjaly k nám třem. Toshiro pomalu vztal, napřímil se jako obrovský tygr a všechny spražil zlým pohledem. " Ty se ještě opovažuješ na mě promluvit. Viděl jsem jak si na něj zaútočil a bůh ví co si sním dělal. Táhni prič," odpověděl mu Toshiro hromovým hlasem. " On to chtěl a dobře to ví," bránil se Kanno. Krčil jsem se za Toshirovýma nohama a držel jsem se cípu jeho dlouhého kimona. Se skopeným zrakem jsem se styděl. " Lháři,"zařval Toshiro. Kannovi zůřivostí drkotaly zuby. Rychle vytáhl svou katanu a zařval " Tas." Toshiro okamžitě reagoval a svou krásnou katanu rychle vytasil. Jemně mě nohou odstrčil stranou. Hale začalo panovat vzrušení a samurajové začali mezi sebou uzavírat sázky. Kolem bojovníku vytvořily kruh. Kanno a Toshiro kolem sebe kroužily jako supy, ale přes spoustu lidí jsem toho moc neviděl. Potichu jsem vztal a probojoval jsem se mezi davem.Vyběhl jsem mezi Kanna a Toshira a zastavil jsem jejich boj než mohl vůbec začít. Každou rukou jsem se dotkl jedné katany. " Prosím přestaňte. Já nejsem ničí!" zakřičel jsem a rozběhl se prič.Všichni se za mnou udiveně ohlédli a já utíkal od těch všech bláznů. Doběhl jsem do chrámu a klekl si k nohám velkého zlatého budhy a zaléval své neštěstí velkými, hořkými slzami. Dlouho jsem plakal na studené zlato, chladilo mou bolavou hlavu. Hřbetem ruky jsem si otřel slzy a zahleděl se do tváře velkého budhy. Tiše jsem se modlil za svůh klid. Oči mě bolely z lesku zlata a jasné slunce prozařovaly celý chrám. Studený vítr provál moje vlasy. Cítil jsem čísi dotyk na svém rameni, otočil jsem se a spatřil Toshirovi černé oči. " Reiko konečně jsem tě našel," vydechl a objal mě. Objal jsem ho také a zachumlal se do jeho kimona. Schoval mě ve své medvědí náruči a konejšívě mě svíral. Vzal mou hlavu a prsty mi něžně utřel slzy. Stydlivě jsem sklopil hlavu a celý zrudl. Toshiro se usmál a pohladil mě po vlasech. "Půjdem Reiko," řekl a vzal mě za ruku. Trhl jsem sebou a následoval ho. Prošli jsme velkým chrámem. Sochy a zdobení ve vnitř mě vždycky fascinovalo. Sluneční svit tu vytvářel mystickou atmosféru. V omamném kouři vonným tyčinek se vznášely lístky sakur. Sluneční světlo dopadalo i na nás a hřálo svými teplými prsty. Chytl jsem do dlaně několik lístku sakury a prohlížel si jejich strukturu. Toshiro poodstoupil do tmy a prohlížel si nástěnou malbu. Upustil jsem lístky sakur a zůstal stát ve slunečním svitu. Náhle se Toshiro otočil a pomalými krůčky se blížil ke mě. Couval jsem před ním. Mé kroky zastavila až studená zeď. Toshiro ke mně přišel a sklonil svou hlavu. Zahleděl se hluboce do mých očí jak to vždycky dělával. Okamžitě jsem stydlivě uhnul očima před tou hlubokou černotou. " Jsi tak nádherný Reiko. Tak krásný," řekl se zvláštním fanatickým tonem a hrubě mě políbil. Vůbec se mi to nelíbilo a snažil jsem se odvrátit hlavu. To co dělal mě mátlo, nikdy se takhle nechoval. Prudce se na mě natiskl a uvěznil mě mezi sebou a zdí. " Pusť mě Toshiro. To bolí," zanaříkal jsem. " A bude to bolet ještě víc," odpověděl a začal nedočkavě škubat páskem od kimona. Nemohl jsem uvěřil vlastním uším. Co se stalo ? Sevřel jsem prsty jeho ramena a těžce polk. Když mi konečně rozvázal pásek, rozevřel moje kimono a prstem přejel po mém břichu. Pokračoval nahoru po prsou, krku, tváři až skončil u vlasů. Zapletl si je mezi prsty a silně trhl. Zasyčel jsem bolestí a nohama jsem se pokoušel ho odstrčit. Toshiro mě víc přimáčkl ke zdi a začal mě divoce líbat na krku. Druhou rukou mi zajel do kalhot a dráždil můj klín. Pod tíhou jeho těla se mi špatně dýchalo a do očí se mi hrnuly zrádné slzy. Přestal jsem se vzpírat a nechal ho ať si dělá co chce. Zkušenými pohyby třel můj penis v rychlem tempu. Opřel jsem se mu rukama o prsa a znovu jsem se ho snažil odstrčit. Toshiro mě přestal líbat, vzal moje ruce a tlačil je nahoru na zeď. " Uklidni se ty malá kurvo, "zašeptal mi do vlasů. Nevěděl jsem co říct. Nevěděl jsem co se stalo. Toshiro začal znovu tří moje přirození. Pomalými pohyby palce jemně kroužil po mém žaludu. Vzrušení přicházelo samo. Nedokázal jsem to ovládnout. Moje přirození tvrdlo. Toshiro se zalibně usmál a dál pokračoval. Můj dech se zvyšoval a srdce mi bylo jako dusot stáda koní. Ten pocit přicházel z podbříška. Mučivá slastná křeč mi zaplavila tělo. Udýchaně jsem klesl v kolenou a cítil jsem jak mi sperma teče po nohou. Toshiro vytáhl ruku a doslova ze mě strhal kalhoty. Zděšeně jsem se tiskl ke zdi a čekal co bude dál. Trochu poodstoupil a svlékl svoje kalhoty. Dostal jsem strach, že mi ublíží a tak jsem zůstal poslušně u zdi. Přistoupil znovu ke mě a vzal mě za boky. Vyzvedl mě do výšky tak abych jeho boky objal nohama. " Toshiro proč tohle děláš?"zeptal jsem se ustrašeně. Toshiro si mě srovnal v rukou a zle se na mě podíval. " To sis bláhově myslel, že tě budu milovat. Víš kolik já už měl wakashu. Jste pro mě jen kurvy na potěšení. Ty jsi, ale obzlášť sladký," odpověděl a jazykem mi přejel po tváří. Znechuceně jsem odvrátil hlavu. Toshiro se mírně rozkročil a cítil špičku jeho penisu na svém zadečku. " Pusť mě ty hajzle," řval jsem na něho, ale Toshiro mě neposlouchal. Začal jsem cítit tlak a zaskřípal jsem zuby. Začal jsem ho bušit a škrábat do zad. Najednou se mi zatmělo před očima a bolest mi projela tělěm. Hrubými přírazy si začal razit cestu do mě. " Uvolni se ty kurvo, jak se tam mám sakra dostat," křičel. I já jsem křičel a moje zoufalé prosby zněly do prázdna chrámu. Slzy mi stékaly po tváři a máčely Toshirova ramena. Cítil jsem každý jeho sebemenší pohyb s sobě. Povolil jsem a nechal to prase ať si užije. Nemělo smysl se bránit. Z Toshirova slastného funění mi bylo špatně. " Víš Reiko, ozvalo se náhle, stejně bude vždycky jen pro jedno," řekl s klidem. Ta slova se do mě zařízla jako dračí zub. Cítil jsem jak se mi dělá pomalu špatně od žaludku. Toshiro byl jako v tranzu a nedbaje mě ani sebe přirážel tak silně jako by snad chtěl prorazit zeď. Zoufale jsem křičel. Jednou rukou mi ucpal ůsta a prsty mi strčil hluboko do krku. Už jsem neměl sílu cokoliv udělat, doufal jsem jedině v zázrak.
Túpý úder dvěří se rozezněl chrámem. Otočil jsem se tím směrem a uviděl Kanna. U srdce se mi rozlil hřejivý pocit. " Pusť ho," zařval Kanno a tasil svou katanu. Toshiro se ze mě hrubě vytrhl a položil mě na zem. " Vypadní nebo tě tady zabiju na místě. Nevidíš, že mám práci," řekl Toshiro a tasil i svojí katanu. Hrábl jsem po kimonu a zabalil se do něj. Byla mi zima a bolest mě kousala do těla. Podíval jsem se dolů a teplá krev barvila kimono. Zděšeně jsem na to koukal. "Ublížil si mu, zařval Kanno a za to tě zabiju". Toshirův smích se odrazil od stěn. " Je to jen malá kurva. Dobře, když mě porazíš jen tvůj," řekl a rozeběhl se proti Kannovi. Katany do sebe narazily a proměnily hrám klidu v místo hrůzy a chaosu. Zmateně jsem sledoval boj, ale věděl jsem, že Toshiro má na vrch. Kanno se snažil, ale Toshirova síla ho srazila na kolena. Jediným úderem mu Toshiro vyrazil katanu z ruky. Klečel před ním připraven zemřít. Toshiro zvedl svou katanu k poslednímu úderu a já cítil smrt, dýchala tu kolem. . Zvedl jsem se a z posledních sil šel k nim. Nohy mi podkluzovaly na čerstvé krvi. Nevnímal jsem nic a běžel mezi ně. Pak jsem uslyšel křik a zasvištění meče. Najednou byla tma a bolest pominula v sladkou vůni sakur. Ta smrt co dýchala v rohu skryta nebyla pro Kanna ,ale byla moje. Toshirův měč se mi zahryzl do hrudi, viděl jsem Kanna jak ke mě běží. Víděl jsem jeho nádherné jantarové oči, kterých jsem si nikdy nevšiml.
A já navěky si budu přát, ať osud mi dá nezapomnout na všechny krásné okamžiky mého života. Miluji tě Kanno.......

Láska sakurových stromů 2.díl

11. července 2011 v 9:22 | Zuu-chan (vložila Tii-chan) |  Od Integry a Alu
Tak.... druhý díl povídky od Zuu (Integry...) a s trochu hezčím koncem než v předchozí kapitole.. no.. uvidíte samy...

_______________________________________________________________________________________________

Polibek měsíce

Pomalu jsem se blížil k jeho domu. Srdce mi skákalo jako poplašený koník. To co se stalo bylo pro mě něco neznámého, odporného, ale zároveň překrásného. Nemohl jsem se na něj podívat ani s ním mluvit. Co nejtišejí jsem otevřel dveře a pomalými kroky jsem se blížil k němu. Ležel v dekách a spal. Zahleděl jsem se na něho a v mysli se mi vybavily vzpomínky na tu noc. Nechápal jsem sám sebe a ani proč jsem to udělal. Odvrátil jsem od něj oči a rozhlédl se po pokoji. Katana byla pověšena na zdi. Pokoušel jsem se jí sundat, ale byla příliž vysoko. Hloubavě jsem přemýšlel jak bych se k ní mohl co nejrychlejí dostat. Kanno se parkrát převalil a něco zamumlal, to mě naháněla nervozitu. Na stolečku vedle postele ležela Kannova katana, potichu jsem pro ní došel a sebral ji. Natáhl jsem katanu a její konec jsem zahákl za provázek své katany. " Proč jí sakra pověsil nahoru," klel jsem v duchu. Opatrně jsem sundával katanu dolů. Ruce se mi potily a každou chvíli jsem se ohlížel na spícího Kanna. Nahle však provázek sjel po Kanově kataně a ta s řínkotem narazila do mé. Celý jsem stuhl a koukal na Kanna. Kanno vyletěl a zděšeně se na mě koukal. Já tam stál s katanami v ruce a tupě jsem na něj hleděl neschopen cokoliv řící. Na Kannově tváři se objevil usměv a jeho oči podivně zářily. " Tak si si pro ní přišel, čekal jsem na tebe Reiko ,ale usnul jsem," řekl a pomalu vztával. " Zůstaň ležet !"zakřičel jsem a namířil na něj katanu. V Kanově výrazu se zračilo překvapení. Hodil jsem Kannovu katanu na zem a začal utíkat. Za sebou jsem slyšel kroky a Kanna jak na mě volá. Zastavil jsem se a slepě máchl do prostoru katanou. Slyšel jsem trhání látky. Rozřízl jsem Kannovi kimono a látka potichu padala na zem. Držel jsem němně katanu a zíral na Kanna. Ten se, ale spamatoval a chytl mi ruku. Katanu mi vykroutil a zahodil jí. Vzal mi i druhou ruku a ladným pohybem jí vykroutil za záda. Byl jsem uplně bezmocný. " Pusť mě Kanno!" řval jsem přes rozcuchané vlasy. Přitiskl se na mě zezadu a držel mě tak dlouho dokud jsem se neuklidnil. " Co se stalo Reiko. Proč si na mě zaútočil?" zeptal se zmateně. " Né já už nechci . Nechci, aby se to opakovalo. Nevím co si to si to mnou udělal, že jsem svolil," odpověděl jsem. " Cože ? Rioko to pro tebe nic neznamenalo. Myslel jsem, že si se konečně rozhodl," smutně řekl. Sklopil jsem hlavu a opřel jsem se o něj. " Já nevím. Nevím co se to semnou dělo. Pusť mě, "řekl jsem. Kanno mě otočil k sobě a beze slov mě políbil. Jeho měkké rty se vpily do těch mých. V tu chvíli mi to připadalo kouzelné. Pomalu jsem pootevřel ústa a nechal ho ochutnat. Naše jazyky se spletly v milostném tanci. Opřel jsem si ruce o jeho nahou hruď. Pod polštářky svých prstů jsem cítil jeho svaly. Fascinovaně jsem přejel po jeho prsou. " Nemusíme to dělat, pokud to nechceš," řekl tiše a obal mě. Objal jsem ho také, ale moje srdce pukalo pokroucenou hrdostí. Dostal mě ! Kanno mě pustil a podstoupil. Svýma velkýma rukama mi vzal hlavu a hluboce se mi zadíval do očí. " Miluji tě Reiko a chci ,aby si byl mým Wakashu. Chci, aby na tebe už nikdo nesahal," řekl a chtěl mě políbit. Odvrátil jsem hlavu a couvl pár kroků dozadu. " Nevím co mám říct Kanno. Já nemůžu. Nevím," zakřičel jsem zmateně a utekl. Kanno za mnou bežel a prosil mě, abych zůstal. Cítil jsem se poníženě a zmatěně, ale věděl jsem, že si za to můžu sám. Utíkal jsem s katanou v ruce daleko od jeho domu. Zastavil jsem se až před domem hlavního generála. Udýchaně jsem se opřel o zábradlí a slzy mi stékaly po tváří. Za sebou jsem slyšel hluboký hlas. Otočil jsem se a na prahu domů stál generál Kairoko. " Stalo se něco Reiko," zeptal s udiveně. Sklopil jsem hlavu a mlčel. Generál ke mě přistoupil a svojí vrásčitou rukou mě vzal za tvář. Zvedl mi hlavu a podíval se na mě svýma moudrýma očima. " Poď dovnitř a pověz mi co tě trápí," řekl a otevřel dveře. Přikývl jsem a vešel do útulného domu . Vonělo to tam po jasmínu a vyzařovalo jaký si klid. Sedl jsem si s generálem ke stolku. Ze zdobené konvičky mi nalil do kalíšku trochu saké. " Povídej Reiko. Poslední dobou se mi zdáš neklidný," dodal a upřeně se na mě podíval. Pevně jsem stiskl kousek látky kimona a stěžka polkl. Ze začátku jsem vůbec nemohl najít slova, ale upřímné, hodné oči generála mi říkaly, že jim mohu věřit. Nakonec jsem mu všechno řekl tak jak se to stalo, že jsem udělal chybu a nechal Kanna, aby mi to udělal. Když jsem skončil nastalo v místnosti těžké ticho. Generál se ke mně nahnul, uchopil mou ruku a přitiskl jí k mé hrudi. " Odpověď na všechny svoje otázky najdeš jen ve svém srdci. Kanno ti nemůže nic nakazovat. Pamatuj, neekzistuje špatné rozhodnutí," řekl a ruku pustil. Najednou jsem u srdce cítil zvláštní teplo. Poděkoval jsem starému generálovi a pomalu odcházel ven. Venku se zatáhlo a malé kapičky něžně hladily mou kůži. Pod stromem jsem zahlédl jakou si postavu. Byl to Kanno, tiše byl opřený o strom u domu učedníku, určitě čekal na mě. Neměl jsem kudy bych ho obešel. Polkl jsem a rychle vyrazil, snažil jsem se na něj nekoukat. U stromu jsem ještě víc zrychlil, ale viděl jsem Kanna jak běží za mnou. Chytil mě za rameno a zastavil. Prudce jsem sebou trhl, aby mě pustil. " Jdi prič Kanno," řekl jsem mu a šel dál. Kanno mě však vzal znovu za rameno a silně mě stiskl. Začal jsem na něj křičet ať mě nechá být, ale on mě prosil, abych ho vyslechl. Tvrdohlavě jsem vrtěl hlavou a snažil jsem se mu vyškubnout, " Co si o sobě myslíš ty blbče. Že mě jednou dostaneš do postele a budu navždy tvůj. Udělal jsem chybu, chápeš. A už mě kurva pusť. Slyšíš !" řval jsem na něj celý bez sebe. Kolem mě lítala voda a já už byl celý promočený. Kanno poodstoupil a jeho oči vypadaly vyděšeně. Najednou prudce vykročil ke mně a jeho ruka tvrdě dopadla na mou tvář. Zapotácel jsem se kousek dozadu. Nemohl jsem uvěřit svým očím. Celý rudý vzteky jsem se na Kanna podíval. Ten tam stál a arogantně se usmíval. " Jsi můj Reiko. Mám na tebe právo. Semnou si měl své poprvé," řekl pyšně a šel znovu ke mně. " Tak to se mýlíš Kanno," odpověděl jsem a pomalu vytasil katanu. Kanno se zastavil a celého si mě přeměřil. Pomalým tahem vytáhl svojí katanu a namířil jí proti mně. " Semnou si nebude nikdo zahrávat," řekl a máhnul proti mně. Ze strany jsem jeho úder zablokoval a naše katany o sobe zařinčely. Dobře jsem věděl, že proti němu nemám šanci. Naše katany se o sebe zakously a začaly jsme se přetahovat. Kannova síla mi pomalu táhla ruce dolů. Snažil jsem se tlačit, ale nešlo to. Zoufale jsem zabral z posledních sil. Najednou jsem cítil uvolnění a někdo mě strčil stranou. Zapotácel jsem se a spadl do bláta. Předemnou někdo stál. Všiml jsem si jen zlatem vyšívaného pláště, který halil jeho postavu. " Pusť tu katanu zbabělče," zazněl jeho hluboký hlas. Nahnul jsem a viděl Kanna jak vyděšeně před tím můžem pouští katanu. " A zmiz," dodal. Kanno se uklonil a za naprostého ticha odešel. Ten vysoký můž se otočil a s bláta sebral Kannovu katanu. Zastrčil si jí za pas. " Jsi v pořádku krásný Wakasku," zeptal se a podal mi ruku. Zmateně jsem zůstal sedět fascinován jeho dlouhými havraně černými vlasy. Ty mu spadaly pod pás. Byl neobyčejně velký na japonce. Omáměně jsem uchopil jeho ruku a nechal se zvednou. " Děkuji vám pane," vykoktal jsem stydlivě. " Copak ti chtěl ten samuraj Wakasku. Chtěl ti ublížit," zeptal se a pohledl na mě černýma očima, vítr lehce rozházel jeho černé vlasy. Zíral jsem na něj jako na boha. " Já nevim. Je to složité pane. Omlouvám se, že jsem vám způsobil potíže," odpověděl jsem. Ten můž se na mě podíval a celého si mě přeměřil. " Poď za mnou," rozkázal a pomalu odcházel k domu generála. Vylekaně jsem se za ním rozběhl a cestou jsem se snažil ze sebe očistit co nejvíce bláta. Vztoupili jsme do generálova domu a já si sedl vedle toho muže. " A tak se znovu shledáváme Reiko," řekl generál s úsměvem a pozdravil se stím můžem. Dlouho spolu poté hovořili a já mlčky poslouchal jejich rozhovor. Byl to zástupce generála. Jmenoval se Toshiro. Byl jsem Toshirem naprosto fascinován, takhle jsem si nějak představoval samuraje. Poté jsme se s generálem rozloučili a já vyrazil s Toshirem ven. Venku ještě pršelo a temné mraky zakrývaly slunce. Toshiro se na mě otočil a zadíval se na mě. " Zítra se tu sejdem a půjdem si zatrénovat. Kdybys jsi měl nějaký problém bydlím vedle generála," řekl a úklonou se rozloučil. Přikývl jsem a vyrazil k domu učňů. Ve vnitř bylo rušno. Cítil jsem jídlo a vůni vykuřovadla. Svlékl jsem se z promrzlých šatů a zachumlal do teplé deky. Oči mi padaly až jsem nakonec spokojeně usnul.
Ráno jsem vztal brzi. Slunce nesměle vykukovalo za vrcholky hory. Oblekl jsem si kimono a pomalu šel promočenou cestou před jeho dům. Nečekal jsem dlouho. Toshiro mě uvítal širokým úsměvem a popřál mi dobré ráno. Opětoval jsem mu přání a společně jsme vyrazili ke cvičišti. Byly jsme tam sami a Toshiro chtěl, abych mu ukázal co umím s měčem. Nervozně jsem předvedl co jsem uměl. Nohy mi, ale divně dřevěněly. Toshiro vztal a přišel ke mně. " Tohle děláš špatně. Podívej ukážu ti to." Stoupl si za mě a přitiskl se ke mně. Vyvolávalo to ve mně divný pocit. Rukou mi pomalu jel po té mé až k mojí kataně. Tu uchopil a vedl mé kroky a pohyby. Cítil jsem jeho dech a tlukot srdce. Přitiskl se kě mě víc. " Vnímej mé pohyby a budeme jedno tělo," dodal potichu Toshiro. Zavřel jsem oči a vnímal jeho pohyby. Naše těla dělala všechno stejně a já začínál chápat co se mi Toshiro snaží ukázat. Na konci jsem byl celý spocený a udýchaný. Otřel jsem si pot z čela a Toshirovi poděkoval. Jen se na mě usmál a pokračoval dál. Já jsem se obrátil a s těžkými myšlenkami jsem odešel. Bylo kolem oběda a teplé sluníčko už vykukovalo nad mraky. Rychle jsem vykročil ke kuchyni, abych si ulovil něco dobrého k obědu. Nejraději jsem venku a sám. Nesnášel jsem drby a hluk jaký byl u společného stolu. Byl jsem samotář a nijak jsem se nezajímal o ostatní. Při jídle jsem pořád musel myslet na Toshira a na ten divný pocit co mi běhal po celém těle, kdykoliv jsem ho viděl. Šel jsem vrátit nádobí do kuchyně a letmo zahlédl Kanna u dvěří. Také si mě všiml a zamířil ke mně. Rychle jsem vyrazil z kuchyně a bežel do zahrady. Zastavil jsem se až u sakur a koukal se jestli mě náhodou nesleduje. Slyšel jsem jen ticho. Docela jsem se divil, že tu v tenhle krásný den nikdo není, uričitě se muselo v osadě dít něco zajímavého. Opřel jsem se do stínu sakury a užíval si ten klid. Slabý teplý vítr mi foukal do vlasů a já jsem po dlouhé době cítil harmonii. " Co ty tu tak sám," ozvalo se za mými zády. Probuzen se snění jsem se rychle otočil a spatřil Toshira. " Ale jen si tu ožívám klidu,"odpověděl jsem. Toshiro se usmál a opřel se vedle mě. " Je tu krásně," dodal. Myslel jsem si to samé, ale mlčel jsem. Ticho bylo krásné i když tu byl semnou. Všechno se zdálo být tak jiné, snad i lepší. Otevřel jsem oči a předemnou byl Toshiro. Lekl jsem se přitiskl ke stromu. " Pane co t." než jsem to stačil doříct jeho prst mé rty umlčel. Přistoupil ke me blíž a zahleděl se mi do očí tím zvláštním pohledem, který mě bolel. Jeho velké ruce se dotkly mých ramen a já byl pořád hypnotýzovaný jeho hlubokýma černýma očima. Poté se ty černé oči ke mně přiblížily a jejich temnota se vpila do mé duše. Jeho rty se dotkly těch mých. Toshiro se vpíjel do mých úst a já omámen vášní jsem mu vycházel vstříc. Pootevřel jsem rty, aby mě mohl ochutnat více. Naše jazyky spolu tančily. Chytil jsem ho za ruku a své prsty propletl mezi jeho. Toshiro přestal a zahleděl se mi znovu do očí. Měl jsem na jazyku tolik slov, ale žádná v tuhle chvílí nepotřebovala být řečena. Snad lístky sakur mi šeptaly ty dávná tajemství a já se nechal unášet tím tichým hlasem. Toshiro se naklonil a pomalu mě vzal do náruče. Zavřel jsem oči a nechal se unášet svým lovcem. Donesl mě do svého domu a jemně mě položil na postel. Naše srdce si všechno řekla a tak nebylo potřeba žádných rad. Toshiro pomalu rozvazoval pásek mého kimona a naše katany odložil stranou. Odhrnul mi cíp kimona a políbil mě na břicho. Byl to jako dotyk motýlých křídel. Prsty mi projížděl svaly a mě spalovala nekonečná vášeň. Prstem pohladil mé rty. Linku po lince je obreslil. Rukama jsem hrábl do jeho havraních vlasů a nechal si je protéct mězi prsty. Toshiro se napřímil a sundal si vrchní díl kimona. Odkryla se mi jeho silná hruď. Fascinovaně jsem se jí dotkl. Byl to samí sval a jizva ze starých bojů. Pomalu jsem klouzal rukou po jeho prsou až k pupíku. Bylo to nádherné. Toshiro mi ruku chytl a políbil mi konečky prstů. Rukama mě nadzvedl a stahoval mi kalhoty. Moje srdce začalo silně bušit. Pomalu na mě nalehl a donutil mě, abych si lehl uplně. Rukou zajel do mého klína. Slastí jsem zavzdychal a chytil se jeho ruky. Cítil jsem jak si i on sundává kalhoty. Odhodil je stranou a já viděl, že všechno na jeho těle je hodné tygru. Pomalu mi rukama roztahoval nohy a sledoval každou mojí reakci. Neustále se mi díval do očí. Těžce na mě přilehl, ale né uplně, podepřel se rukama, aby mě svou vahou nezalehl. Pokrčil jsem nohy a silně je přitiskl k jeho bokům. Políbil mě na čelo a pokračoval dolů až ke rtům. Jeho černé vlasy mě šimraly na tváři . Podíval se mi do očí, ale hloubejí, jakoby mě chtěl pohltit. Byla v nich nevyslovená otázka. Pak se bolest promýchala s vášní. Pomalu do mě vnikl, napnul jsem se a sevřel pevně nohama jeho boky. Rukama jsem ho objal kolem krku. Cítil jsem jak se snaží do nejjemněji přirážet, ale on byl uplně něco jiného než Kanno. Pomalu se do mě dostával. Vedle bolesti mi to přinášelo rozkoš. Hladil jsem jeho svalnatá záda a dychtivě líbal jeho ústa a tohle mi Kanno nedal. Toshiro pomalu zrychloval, roztahoval jsem nohy, abych mu ze sebe dal víc. Dostal se trochu hlouběji, ale pořád se nažil být jemný. Šeptal mi do ucha moje jména v těch nejkrásnějších zdrobnělinách. Zase o něco zrychlil a bolest se mi zahryzla do útrob. Zaryl jsem se nehty do jeho zad a vykřikl. Toshiro pokračoval a já cítil jeho penis hluboko v sobě. Odevzdaně jsem se mu dával a jemnými pohyby pánví mu pomáhal. Naše těla byla znovu jedno. Náhle přestal a setrval ve mně. Mocně zařval a udělal se. Sevřel jsem deku a zavřel oči. Padl na mě dychaný jako zvíře a jeho svalnatá hruď se mocně zvedala pod jeho dechem. Po tváří se mi stekla jediná slza. Jediná slza za těch milion pro Kanna.

Láska sakurových stromů

10. července 2011 v 9:43 | Zuu-chan (vložila Tii-chan) |  Od Integry a Alu
No... po dlouhé době se hlásím a to s jedinou věcí co vám můžu dát a na kterou spousta z Vás čekala... Další Integřina povídka... Tentokrát se jedná o povídku s názvem Láska sakurových stromů a upřímě si myslím že je to úžasné... Povídku sem budu vkládat po dílech tudiž se dočkáte 3 dílů... To je ode mě myslím vše.. Přeji příjemné čtení.

P.S. :Komentujte.. Komentujte ^_^

______________________________________________________________________________________________

Láska sakurových stromů
Shu
"Zdravím vás všechny. Mou inspirovací pro tuto povídku byl článek na internetu o historii yaoi. Spousta z nás na to kouká a ani neví z jakých nádherných tradic to vzniklo. Můžu vám říct ,že je to sakra dobré počtení. Nakonec nám všem Yaoistům je blízké všechno japonské a myslím ,že samurajské prostředí ničemu neuškodí. Možná vás překvapí co všechno jste o těchto věrných a udatných bojovnících nevěděli. Také se omlouvám za pravopisné chyby. Jinak přeji příjemné počtení a těším se na vaše komentáře. "
Samuraj by nikdy neměl plakat

Vztal jsem brzi ráno. Slunce vycházelo jako obrovský žhnoucí kotouč. Nad osadou se snášel klid. Jen pár starých samurajů se věnovalo rannímu cvičení. Seděl jsem na schodech, zahleděn do východu, popíjel jsem zelený čaj. Za chvíli měl přijít starý Sakano vzbudit všechny Wakashu. Odnesl jsem čaj a pomalu vykročil k budově kde se dnes konalo cvičení. Otevřel jsem výsuvné dveře a spatřil Kanna. Zarazil jsem se a cítil nepříjemný pocit v břiše. Sevřel jsem katanu a prošel kolem něj jako by nic. Naschvál jsem ráno brzi vztal, abych ho nepotkal cestou a teď jsem tu sním sám. Dobře jsem věděl, že Kannovi úmysly nejsou nikterak dobré a jeho snahou je dostat mě do postele. Usilovat o mě už dlouho. Mě se však vůbec nezamlouval, choval se povýšeně jako by mu celý svět patřil. Za svůj majetek pokládal bohužel i mě. Nervozně jsem si sedl na kraj místnosti, sunul jsem se dozadu a najednou slyším ránu. Stojan plný katan za mnou s rachotem padal k zemi. Celý rudý jsem vztal a začal vztekle katany sbírat. "Beztak je to jeho vina," říkal jsem si v duchu. Katany jsem skládal zpět do stojanu. Napřímil jsem se a cítíl něčí dotyk na zádech. Chtěl jsem se otočit, ale jeho paže mě sevřeli. Kanno mě pevně držel, kroutil jsem se ve snaze uniknout, ale marně. Přitiskl si mě víc k sobě, cítil jsem jeho rychlý dech. Vzal mě rychle za ruce a břichem přitiskl kě zdi. Měl jsem neuvěřitelný vztek, ale také strach, modlil jsem se, aby už někdo konečně přišel. Natiskl se na mě plnou vahou a svýma studenýma rukama mi začal vyhrnovat kimono. Zatínal jsem zuby a snažil se uvolnit ruce, které byly uvězněné mezi mnou a zdí. " Pusť mě ty uchýle," zařval jsem. Kanno však bez reakce pokračoval dál. Rukou se dostal pod vrstvu kimon a já cítil jeho dotyk na své holé kůži. Ještě nikdy se mě takhle nikdo nedotýkal. Najednou se dveře otevřely a samurajové začali vcházet. Kanno mě rychle pustil a odešel si do rohu jako by nic. Celý rudý vzteky jsem si upravil kimono a šel si sednout. Celé cvičení jsem se na něj ani nepodíval, ale dobře jsem věděl, že on mě sleduje. Nejen on, ale i většina samurajů co chtěla moje tělo. Já jsem však každého odmítal, ale trpělivost některého z nich jednou vyprší a dopadnu zle. Dobře jsem věděl, že jednoho dne budu muset své tělo dát někomu z nich. Nejdříve na něj měl právo můj mistr, ale ten zemřel před 4 roky. Z myšlenek mě vyrušil až hluboký hlas hlavního mistra, který ukončil cvičení. Rychle jsem vztal a běžel z budovy. Běžel jsem rovně do zahrady. Zastavil jsem se na mostě pod kterým tekl malý potok. V tuto roční dobu tu bylo krásně, růžové lístky sakur tu němně padaly do křišťálového potůčky. Zůstal jsem omámeně stát a pozoroval tu nádhernou scenérii. " Proč si tak odmítavý," ozvalo se náhle zamnou. Vyděšeně jsem sebou škubl, ale poznal jsem Kannův hlas. Zůstal jsem otočený zády a koukal do řeky. Kanno mě vzal za ramena a prudkým škubnutím mě otočil k sobě. Do prstů chytil mojí bradu a zahleděl se mi do očí. "Proč tohle děláš Wakashu. Proč nechceš příjímat naše pocty a přízeň ?" zeptal se. Zlostí mi cukal koutek nad tím jak mě oslovil. " Chápu ,že máš strach dodal," dodal. Vzteky se mi třásly ruce. Pustil mi bradu a vzal mě za zápěstí. Pomalu mě přitáhl k sobě. Nahnul se a naše tváře byly od sebe jen pár centimetrů. Sklopil jsem oči a snažil se odtáhnout. Kannova ruka stanula na mé tváři. Lehce jí posunul nahoru. Pak jsem cítil teplo jeho dechu. Jemně mě políbil, cítil jsem píchání jeho krátkých vousů. Poté se mi zadíval znovu do očí. Byl jsem jako zkamenělý, ještě nikdy mě nikdo nepolíbil. Kanno mě líbal dál, ale tenhle polibek byl jiný. Byl delší a drsnější, pokoušel se mi svým jazykem probojovat do ůst. Začal jsem sebou škubat, ale Kannovi silné paže mě pěvně drželi. Rty jsem však měl pevně stisklé a bez jakých koliv emocí jsem čekal kdy přestane. Po chvíli to vzdal, rukou mi něžně přejel po tváří. "Jsi tak počestný a krásný Wakashu. Přesně jak máš být, stydlivý a uzavřený," řekl a prsty mi přejel po rtech. Pevně mě vzal za ruku a odváděl prič. Bez jediného slova jsem šel, jako by mě nohy neposlouchaly. Na rtech jsem pořád měl teplo jeho dechu a srdce mi poplašeně bušilo. Došli jsme k jeho domu. Kanno rozevřel dveře a šel semnou dovnitř. Na zemi byly rozházené deky od rána a voněla tam vykuřovací směs. Přistoupil ke mně a začal mi rozvazovat pásek. Opatrně vyndal katanu a dal jí na stoleček. Bedlivě mě sledoval, každý můj sebemenší pohyb. Rozvázal mi svrchní díl kimona a ten potichu spadl k zemi. Nehnutě jsem stál snad proto, že mi snad nedocházelo co se děje nebo protože jsem to chtěl? Rukou mi opatrně přejel po nahé hrudi. " Jsi tak krásný Reiko," řekl tiše a začal mi rozvazovat kalhoty. Rychle jsem mu ruce chytil. Nahnul se ke mně. " Ničeho se neboj, pust," šeptal mi klidně do ucha. Povolil jsem stisk a ruce pustil. Povolené kalhoty klouzavě padaly po mých nohách. Stál jsem tam úplně nahý, strašně jsem se styděl a bázlivě koukal kamsi do prázdna. Kanno se předemně postavil a zálibně si mě prohlížel. Sám si sundal svrchní díl a ukázal mi své velké, svalnaté tělo. Pomalu se se kě mě příblížil a vzal mě za ruce. Vedl mě dál do pokoje. Tam jsem uviděl na zemi širokou rohož plnou dek a polštářů . Postavil se ke mně ze zadu a pomalu mě položil do dek. Loktama se podepřel na demnou a políbil mě na rameni. Teplé polibky mi projíždělý kůži jako jehly. Rukama mi projížděl boky a záda. Jemně mi masíroval celé tělo. Bylo to docela příjemné, ale strach mi svíral všechny svaly v těle. Své polibky směřoval dolů po páteři až k zadečku. Citil jsem jak po něm kloužou jeho prsty. Cítil jsme slabý tlak. Prsten mi začal pronikat dovnitř. Zachvěl jsem se a rukama stiskl deku. " Nechci ti ublížit Reiko, klidně lěž, chci ,aby se ti to líbilo," řekl a přidal další prst. Tlak na mě působil nepříjmně, ale zárověň v tom bylo cosi zvláštního a krásného. Pomalu prsty kroužil a dostával se hlouběji. Začal jsem zrychleně dýchat a moje srdce poplašeně bilo. Poté prsty jeden po druhém vytáhl. Rukama mě vzal za boky a zvedl mě na kolena. Jednou rukou si mě přidržel a druhou mi k nohám skládal polštáře. Když už měl pěknou hromádku, pomalu mě přes ně položil na břicho. Měkké polštáře byly, ale příjemné. " Je ti to pohodlné"? zeptal se starostlivě Kanno. Přikývl jsem a stydlivě zabořil hlavu do deky. Kanno na mě nalehl a rukou mi rozpustil vlasy. Ty se mi rozlily kolem ramen. Pak se zvedl a já otočil hlavu, abych se podíval proč. Stal tam a sundával si kalhoty. Rychle jsem se otočil zpět do pěřin. Cítil jsem jak se Kanno znovu na mě natiskl. Jeho stopořený penis se otíral o můj zadeček. Tiše jsem zakňoural a škubl sebou. Kanno mě pohladil po zádech a jemně mi vjel do vlasů. Pak jsem citíl jeho tvrdý penis na svém zadečku. Rukama mi roztáhl nohy a přitiskl se více kě mě. Cítil jsem jak do mě vniká. Poplašeně jsem ucukl a rukama škubl za peřinu. Kanno mě chytl za boky, aby mě udržel. "Klid Wakashu. Uklidni se a uvolni. Nic se neděje" Cítil jsem stoupající tlak a ten se pomalu měnil v bolest. Vykřikl jsem a trhnul. Deka se roztrhlá a já začal panikařit " Kanno pusť mě. Dělej," řval jsem na něho a pokoušel jsem se dostat z jeho sevření. Kanno mě však pevně držel a už byl z části ve mně. " Uklidni se Reiko. Klid, takhle tě to bude bolet ještě víc. Klid!" řekl a rukou mě tlačil do pěřin. " Lehni si jak si byl. Tohle je pro tebe ta nejpříjemnější poloha". Celý rostřesený jsem hlavu znovu položil do deky. Cítil jsem znovu tlak a ostrou bolest. Hlavu jsem zabořil do deky a vzlykal. " Uvolni se Reiko si strašně těsný. Nemůžu dál," upenlivě mě prosil. " Hrozně to bolí,"vzlykal jsem do deky. Kanno mě chytl znovu za boky a tvrdě přirazil. Škubl jsem sebou a po tváři se mi rozkutálely slzy. Lehce na mě nalehl, cítil jsem jeho svalnaté tělo. Vášnivě mě líbal za krkem a šeptal mi do ucha něžnými slůvky lásku. "Skida Reiko. Skida" Ta slova mě bolela u srdce. Jemně přirážel, ale stejně mě bolest projížděla tělem. Cítil jsem ho hluboko v sobě a všechna ta vášeň hluboká a sirová mě ničila. Do ucha jsem mu odpovídal něžně dívčími vzdechy. Kanno náhle své přírazy zrychlyl. Natiskl se na mě celou vahou a rychle přirážel. Zvedl jsem hlavu a nahlas vzdychal. Najednou se Kanno zastavil a s hlubokým zařváním se do mě udělal. Udýchaný padl na mě. Cítil jsem jeho zvedající se hrudník a v podbříšku se mi rozlila vlna zvláštního sladkého pocitu. Cítil jsem, že můj penis je taky tvrdý a mé tělo neobyčejně horké. Kanno se ze mě vyprostil. " Omlouvám se, že jsem se do tebe udělal," řekl a zvedl mě z hromady polštářů. Pomalu mě zvedl, ale nohy se mi podlomili. Přidržel mě dokud jsem nenašel stabilitu. "Jdi se umýt Reiko v zádu je voda,"řekl laskyplně. Dal mi věci do ruky a já šel pomalu do koupelny. Zavřel jsem za sebou tmavé dveře a zasekl se. Po noze mi něco teklo a do očí se draly slzy. Sáhl jsem na to a bylo to kluzké a bílé. Celý roztřesený jsem vstoupil do lázně a umýval se. Drhl jsem se jako bych chtěl ze sebe smýt všechno tu špínu. Když jsem byl hotový, rychle jsem se obléknul. Zastavil jsem se u dvěří do ložnice. Kanno tam seděl do půl těla na posteli a zřejmně na mě čekal. Podíval jsem se na něj a v krku se mi to sevřelo. Všechny části mého těla mi velely, abych utekl a tak jsem poslechl instikt a odešel. Vzal jsem to zadním vchodem a snažil jsem se co nejrychleji utéct do domu učedníků. Nešlo to moc rychle. Pozadí mě bolelo a každý krok ve mně tu bolest probouzel. Sáhl jsem za opasek pro katanu, ale nahmatal jsem prázdno. Zoufale jsem máchal rukama kolem sebe a do očí se mi draly slzy. Došel jsem za budovu učňů a opřel se o starý strom. Slzy se mi teď po tváří kutálely jako fazole. Koukl jsem se do stínu stromu. Samuraj by nikdy neměl plakat, vzpomněl jsem si na mistrova slova.


Vysvětlívky: Nanshoku : Prastará japonská tradice. Samurajové využívaly k sexuálním službám mladé učedníky. (Z tété tradice vzniklo yaoi)Wakashu: Dřívější označení ukeho ( Nejčastěji mladší submistivní partner) Nenja: Dřívější označení semeho ( Nejčastěji starší dominantnější partner)