Druhý blog

2. prosince 2012 v 14:03 | Zvířátko Tii-chan
Ahojda mrňousové,
vím, že sem moc nechodím a druhý blog na tom není o moc lépe, ale chtěla bych vás upozornit, že se na mém druhém blogu (laska-v-obojku.blog.cz) začne odedneška objevovat několik článků ke kterým se můžete vyjádřit.
Zároveň bych chtěla otevřít takovou blog poradnu, ve které by jste se mohli online nebo pomocí e-mailu poradit a podobně.

Tak krásné Vánoce a zase někdy n.n
Vaše Tii-chan
 

Dnešní svět je uspěchaný

9. října 2012 v 9:54 | Zvířátko Tii-chan |  Zvířete básničky,článečky apod. z této doby
Když se dnes podíváte na svět okolo sebe, všichni někam spěchají. Když při svých pozorovacích procházkách městem sleduji lidi, jak vrážejí do ostatních, běží lidi ne lidi na autobus a co nejdřív stihnout spoustu věcí.

Dnešní společnost se v zájmu "stihnout co můžu" ocitá ve věčných kolapsech z přepracování, nedostatku spánku, zkratek... Kdy si konečně lidé uvědomí, co vše jim uchází.

Neříkám, že já také nepospíchám. Samozřejmě bych si nenechala ráno ujet autobus do školy, ale to se netýká věcí, že bych potřebovala stihnout spoustu věcí, ale mým prahnutím po informacích :D Můj pokoj se z velké většiny skládá z knih právě těch, které ukazují, co vše lidem uchází.

Z dnešních žen rostou karieristky, z mužů rostou nezaměstnaní lenoši a nebo jsou též karieristi. Mají jedno rozmazlené dítě, které díky nedostatku času rodičů si vynahrazuje jejich lásku ( a oni mu vynahrazují tu jejich) dárky a různými věcmi. Dítě bude časem potřebovat cvokaře, protože zjistí, že takhle žít není nejlepší. Rodiče pak časem příjdou na to, že dítě už je velké, a že ho vůbec neznají.
My začínáme být stejní. Kolik z vás píše zkratky? :D

Zastavme se a zamyšlete se nad tím, jestli moc nepospícháte!

Ovšem jsou tu lidé, děti, kteří museli vyrůst např. z rodinných důvodů. Takových lidí mi je poněkud líto. Pokud Vám je 13 a rodičům se něco stane a musíte se začít starat o rodinu, tak vám nic moc jiného nezbývá.... A to je poměrně škoda, nemyslíte?
Na druhou stranu jsou děti, které si to vše dělají samy. Ve snaze být dospělý spěchají. Ve 13 se chvají jako dvacetiletí a tak...

Co si o tom myslíte vy?

Nesnáším hádky-Miluji tě

22. září 2012 v 22:57 | Zvířátko Tii-chan |  Zvířete básničky,článečky apod. z této doby
Nesnáším hádky. Bojím se hádek a... dala bych vše za to, abych s tebou už nikdy žádnou hádku neměla. Tak moc mě to trápí, že to všechno nedokážu pochopit, ale prostě mi na tobě záleží. Nechci o tebe přijít...

Před tím, než jsem tě poznala, stálo to všechno za houby. Nevěděla jsem kdo jsem, co chci a... prostě nic. Byla jsem smutná, v depresích a... vše bylo černé, i já :D Pak jsem poznala tebe a od začátku si mě tak nějak změnil, stála jsem si za některými věcmi... věřila, že bude vše v pořádku... Udělal jsi mě tak strašně šťastnou, že... že se to nedá popsat. Nikdy před tím, jsem si nemyslela, že budu šťastná. Změnil jsi mě, vždy jsi mě držel a pomáhal mi a já se tak dokázala změnit. Moc to pro mě znamená. Vím, že to nebylo těžké, nikdy jsem to nepopírala. Žárlila jsem, byla jsem strašně zranitelná a bála se, že o tebe příjdu. Viděla jsem všechno strašně černě.... Má špatná stránka zmizela a z housenky se vyklubal motýl. Myslím, že na to jsi čekal už na začátku. Očekával motýla, ve kterého já nevěřila. Když se podívám teď o ten rok zpátky. Byl to nesmírně úžasný rok a jediné co si přeji, je zažít spoustu dalších. Těším se na Vánoce. Vždycky to pro mě byly svátky, kdy jsme se doma pohádali... kolikrát nám máma vyházela dárky těsně před Ježíškem a já brečela... Tenhle rok to je jiné. Těším se, až bude zima a my dva v bundách zachumlaní a ruku v ruce, budeme chodit okolo obchodů s Vánočními ozdobami. Uhňácám nepečené cukrový a budu se ho snažit do tebe nasoukat (upřímně už teď doufám, že bude dobré). Jako minulý rok ti koupím dárek a budu tě nutit si ho rozbalit, abych věděla, jakou z něj budeš mít radost. Jop... to je pro mě asi největší dárek. Nepopírám svou dětskost, kterou si s tebou vybírám. Vzpomínáš na to, jakou jsem měla radost, když jsi mi řekl, že mi koupíš Emily Strange nebo jak jsem si užívala své chvilky víteztví v hrách? Smála se, když jsi mě lehtal a styděla se, když jsi se mě pokoušel fotit. Nebo když jsem ti řekla, že máš místo hlavy košťál a ty jsi se tomu strašně smál. Když jsem tě přemlouvala, aby jsme šli na zmrzlinu a pak tě přemlouvala, abych jí mohla zaplatit. Nebo tenkrát u Labe, když jsme seděli večer, světla se odrážela o vodu a my se přikrily dekou, aby nám nebyla zima. A taky si vzpomeň, jak jsem ti uklidila pokoj a vždy se bála, že se budeš zlobit. Nebo... když jsi Kikině říkal, že jí žížali, to bylo dobré :D A nebo tenkrát, když nás zamknuly v Jiráskáčích a nebo... když jsi mě osahával v muzeu... Když jsme spolu v Hradci mokly, nebo jak špatně se vždy loučíme a já brečím :D

Jop... i za tím špatným, co jsme zažili, je toho spousta hezkého, spousta věcí, které mi ukázali, že můj život s tebou, je za všech okolností nádherný. Takovou trochu špičkou všeho bylo, když si mě požádal o ruku. Náš život se tím moc nezměnil, aspoň myslím, ale pro mě to bylo v té chvíli důležité a velice mě to potěšilo a dodalo sebedůvěry, i když stojí za nic a já už se zase omlouvám.

Každopádně ti chci říct, že i když nechápu některé věci, chápu jaký jsi. Vím, že jsi úžasný, zlobíš rodiče, nemáš rád brokolici a česnek také ne. Květák jíš rád sirový a miluješ mě. Máš rád, když pro tebe něco vyrobím a sbíráš známky a hnusáky :D Nemáš rád porno, které mám ráda já :D ale ve výběru filmů se schodneme. Jsi věrný, hrozně věrný a také dominantní, až to občas vytře zraky. Uznávám, že se v tobě ještě občas nevyznám O.o Prostě nechápu co posloucháš, protože vždy příjdeš s něčím novým :D :D :D Taky občas zapomínám, ale v podstatě si skoro vše pamatuji ( v pondělí máš noční :D myslím :D)

Ať se stane cokoliv, vždy budu u tebe. Budu tě milovat a ctít, jako kdyby už jsi byl můj manžel (což v podstatě už jsi :D) a budu ti uklízet pokoj, ty jeden lenochu. Což mi připomíná, že tohle je věc, kterou mi musíš ještě vysvětlit.Tuříne, nezapomeň, že tě miluji a záleží mi na tobě. Je jedno kolikrát ti vynadám, kolikrát se naštveš a vynadáš mi ty, kolikrát mi dáš nebo nedáš na zadek a kolikrát mě znásilníš :D Vždy tě budu milovat. Strašně moc pro mě znamenáš a nesnáším se za to, že mám až tak extrémní strach o tebe... I když vím, že jsi mnohem silnější než já... Nakonec ve tvém náručí se cítím v bezpečí.

Obávám se, že i přes mou veškerou snahu a modlení nadejde den, kdy se zase pohádáme a já ti zase budu psát, jak moc tě miluji (to je nevýhoda, že jsme od sebe daleko, sex na usmířenou by byl lepší). Hlavně mi na sebe dávej pozor. Miluji tě

Navždy Tvoje, Tii, Míša, Zvíře... Jedině tvoje....


 


Prázdniny u Páníčka

7. srpna 2012 v 10:26 | Zvířátko Tii-chan
Hlásím se Vám s prázdnin u mého Pána. Člověk vlastně po měsíci stráveném každý den zjistí, že jsou lidé, kteří jsou.... i přes své malinké chybičky naprosto úžasní. Prázdniny v Praze si náramně užívám. Je tu fajn, až na ty tepla. Zažila jsem spoustu zajímavých věcí, že bych měla o tom sepsat příběh. Více méně by to byla romantická komedie než bdsm červená knihovna, která probíhala v ranních a večerních hodinách. Každopádně se můj pobyt u Páníčka blíží ke konci a myslím, že to budu snášet dost dlouho. Každopádně jsem ráda, že na blog stále chodíte. Vaše Tii-chan

Narodila jsem se jako zázrak, aneb můj život

15. června 2012 v 23:54 | Zvířátko Tii-chan
Než jsem se narodila, moje máma čekala mimoděložně dvojčata. Poté měla problém znovu otěhotnět. Byla na spoustě operací. Měla přítele, se kterým byla, už kdo ví jak dlouho. Chtěli dítě a jednoho dne se jim poštěstilo. Když jsem se narodila, můj otec začal z ničeho nic velice pít alkohol. Nakonec to skončilo tak, že od nás musel odejít. Vzpomínám si, že máma vyprávěla, že od babičky jsme se také museli odstěhovat, kvůli jejímu chování a vlastně nevím, kam jsme se poté dostali. Žili jsme jednu chvíli u sestry bývalého přítele mé babičky, která mi dělala takovou adoptivní babičku. U nich jsem prožila první Vánoce i narozeniny. Nějaký čas jsme bydleli u mamčinýho přítele, který mi dělal náhradního otce. Když mi byli dva roky, přestěhovali jsme se z města na vesnici do bytu po mém mrtvém dědovi.
Na prázdniny jsem jezdila jak k "tátovi" tak k "babičce". Brzy jsem si na vesnici našla kamarády, akorát ve školce jsem byla za tu špatnou, která nemá otce. Když mi bylo 5 let, narodila se mi sestra. Vzpomínám si, že její otec byl prima chlap, dokud nezjistil, že jeho dítě je holka. Vyrůstali jsme převážně jen s mámou. Když jsem byla ve čtvrté třídě, tak začala vztah se sousedem.
Nejhorší doba teprve přichází. Ve čtvrté třídě přestupuji kvůli šikaně. Máma onemocněla a začíná jít vše z kopce. V páté třídě jsem uplakánek, který se bojí světa a v šesté je ze mě rebelka, což mi vydrží pouze do začátku sedmé třídy, kdy opět zažívám šikanu, jen horší a rozhodně jsem o tom nechtěla mluvit. Každodenní mlácení a já nic neřekla. Začala jsem se k tomu všemu řezat, abych zakryla takový ten špatný pocit, vztek a strach uvnitř sebe. Jednoho dne se vše provalilo a já se dostala na chirurgii kvůli obrovským bolestem ramen. Školu jsem nezměnila a odmítala jít na policii, protože jsem v žádném případě nechtěla mluvit o tom, že mě někdo mlátí. Byla to chyba. Následky toho si nesu do dnes. Ne fyzické, ale psychické….
Mámina nemoc se postupně zhoršuje, takže teď už nejsem doma kvůli šikaně, ale jelikož od nás odchází mámin přítel, musím se starat jak o ní, tak o mladší sestru. Všechno vrcholí tím, že jednoho dne na sebe máma vylije guláš a spálí si celé záda. Začala práce o domácnost a podobně. Moje dětství bylo kompletně v trapu a já trávila čas jen doma.
V deváté třídě jsem opět přestoupila na jinou školu a moje známky se zlepšily. Podala jsem si přihlášku na učňák a očekávala něco fajn. V deváté třídě jsem byla tam, odkud jsem ve čtvrté třídě odešla a moje tři bývalé spolužačky se mnou vytvořili fajn čtveřici. Zde začala moje záliba v anime a mé ještě větší problémy.
O prázdninách se uzavírám jen do okruhu chatu na lide.cz. Začínám vztahy po internetu a opět se u mě začínají tvořit deprese. Další éra sebepoškozování a další a další průsery, které vyústili až na začátku prváku. Dala jsem se po netu dohromady s jedním zadaným hošanem a vyšel z toho průser. Dále byl na seznamu další, se kterým jsem vedla jistou chvíli i vztah na dálku, ale pokročila jsem a jednou za měsíc ho vídala. To se ovšem otočilo také v problém. Topila jsem se v depresích a hledala někoho, kdo by mi pomohl. Kluci zklamali a tak jsem se začala opět zajímat o holky. Našla jsem jednu, která odpovídala mým představám, ale holky jsou v podstatě horší mrchy než kluci :D Konečně se můj příběh dostává ke konci.
Zhruba v květnu 2011 jsem se dostala díky výše zmíněné slečně na forum jistého Faragona (kterému bych měla poděkovat, ale díky trápením, které jsem díky němu a pokusech mu pomoci měla, si to nezaslouží). Na foru jsem se seznámila s klukem, který vystupoval pod přezdívkou Will. V té době jsem se začala zajímat o magii, ale zejména o vampýry, kterými jsem posedlá do dnes, ale v podstatě už z jiného důvodu :D Trochu jim závidím knižní nesmrtelnost :D Jelikož jsem přišla o lektora, sám se dobrovolně nabídl mi pomoci. Díky němu jsem do měsíce uměla vampyrizaci a ještě pár dalších věcí.
19. dubna 2011 byl můj osudný den. S Willem jsme se sešli a zjistila jsem, že je ještě více fajn, než jsem si myslela. Nakonec to onoho osudného dne dopadlo, že na konci našeho setkání jsme se loučili polibky :D Toho dne nelituji a jsem opravdu ráda, že jsem překonala svojí nervozitu. S Willem jsme se dali dohromady a vše bylo krásné. Můj problém ovšem byli mé deprese, se kterými mi Will pomohl, za což mu moc děkuji. Vše se začalo ubírat dobrým směrem. Zažili jsme spolu pár průserů s maminkou :D a dalších pár průserů se mnou. Náš vztah se zatím odehrával pouze na dálku….
Na konci prváku jsem zjistila, že školu, do které jsem chodila, nemůžu ze zdravotních důvodů dělat. Přes prázdniny jsem hledala školu a našla jí v Hradci. Po nástupu tam, se můj život změnil k absolutně lepšímu. S Willem jsem už rok a dva měsíce (cca). Nejhorší pro mě bylo být tři týdny bez něho. Je to absolutně nejúžasnější člověk, jakého jsem potkala a miluji ho tak moc, že se to nedá ani popsat. Pomohl mi ve spoustě věcech a… prostě je to moje Zlatíčko.To on mě udělal tak šťastnou jaká jsem. To on je vždy při mě.... <3

Proč tohle všechno píšu? Moje sestra si prožila to samé co já… šikanu. Rozdíl mezi mnou a jí? Sebrala odvahu a šla na policii a řešila to. Ovšem nejde jen o tohle… Chtěla jsem ukázat lidem, kteří prožívají něco podobného, že nemá cenu věšet provaz na strom a chystat sebevraždu, ale hledat řešení a ono vše nakonec dobře dopadne. Nakonec jsem toho příkladem. Narodila jsem se jako zázrak, ale můj život stál za nic, ovšem to neznamená, že teď stojí za nic. Našla jsem někoho, kdo ve mně věří. Dnes nosím domů dobré známky a vyhrávám soutěže ve svých pracích na naší škole.
Nemáme na výběr, kam se narodíme, ale i přes to máme na výběr, jestli vstaneme, nebo zůstaneme ležet. Vstaňte a nebojte se překonat překážky. Nežiji v pohádce. Všechno jsem to prožila na vlastní kůži a nebýt Willa, tak bych se v tom plácala asi dál, ale já věřím tomu, že i vy najdete někoho, kdo vám pomůže….

Proč je moře slané?

10. června 2012 v 16:37 | Zvířátko Tii-chan |  Zvířete básničky,článečky apod. z této doby
Slohovka




Žil jednou jeden princ,který se jmenoval Faragon.Žil na temném zámku spolu se svými sluhy a matkou Sigheag.Spali přes den a v noci byi vzhůru.Chodili totiž na lovy.Na lovy lidí.Byli totiž... upíři.
Princ Faragon a jeho matka žili v Ruském městečku,kde bylo málo obyvatel.Možná to bylo tím,že všichni byli upíři.Spolu Faragon a jeho matka tomuto městečku vládli.S obyvateli malého království utlačovali a lovili obyvatele okloních měst a vesnic.Nikdy se nikomu nepovedlo je zastavit.
Mezi obyvateli okolních měst žil mladý muž jménem William.Byl také upír ale hodný.Živli se krví ze slepic a králíků.Chování prince Faragona se mu nelíbilo a tak se jednoho dne zvedl a řekl si : "Takhle už to dál nejde!Něco s tím Faragonem musím udělat." Oblékl si svůj dlouhý černý hábit,zavolal své mluvící štěňátko,nasedl na černého hřebce Raziela a vydali se k městečku upírů.
Když dojeli k městečku byl ve vzduchu cítit zvláštní pach.Nad městečkem se vznášela mlha a na jednom z velkých kopců se tyčil velký zámek. "Opravdu tam musíme Williame,"zeptalo se štěňátko a postavilo se na zadní nohy.William neodpověděl,přivázal koně Raziela ke stromu a pokračoval po vlastních nohách.Štěňátko si povzdychlo a šlo za Williamem..
Začínalo se už stmívat a z pozarohů bylo vidět jak si obyvatelé městečka prohlíží nezvanou návštěvu.Štěňátko které stále šlo po zadních nohách,zatahalo Williama za rukáv hábitu a začalo se vyptávat: "A co se stane až Faragona najdeme?" "Promluvíme si s ním." "Myslíš že tě poslechne?" "Ne,to si nemyslím," pokrčil William rameny a dal si pramen tmavých dlouhých a kudrnatých vlasů,který mu padal do očí za ucho.Štěňátko se už neptalo,protože mu bylo naprosto jasné co se bude dít.Náhle se ale před jejich očima objevil Faragon a jeho zlá matka Sighead.Na to že bylo Sighead zhruba 389 let,vypadala jako šestnácitlétá dívka.
"Co tu hledáš cizinče," zeptal se chladným hlasem Faragon, "Ztratil jsi se snad?L William přistoupil k muši s tmavými vlassy a poklonil se mu, "Jsem William můj pane,jeden vašeho druhu.Žiji v sousedním městě a přišel jsem vás o něco požádat." "Požádat? Nemáš dost jídla? Chybí ti žena? S čím ti můžu pomoci,bratře?" "Chci aby jste přestal utlačovat a lovit nevinné lidi!" Faragon se zachvěl zlostí a rozkřikl se, "Jak si dovoluješ?Ty,co jsi jedním z nás. Jak si dovoluješ obhajovat tvory jako jsou oni?" Štěňátko se tak leklo až začalo zalézat za Williama a něco mumlalo.
Faragon se už opravdu naštval.Objevil se vedle štěňátka a kopl do něj.S hlasitým kňučením odletělo o několik metrů dál.William chytl Faragona pod krkem a mrštil s ním o strom.Rozbědl se ke štěněti, ale náhle ho někdo popadl za krk a zatlačil mu nehty do kůže.Byla to Sighead.Pod jejími nehty tekly potůčky krve,které se slévaly v jeden tlustý.
Štěňátko se okamžitě začalo štěňátkat a vrčet.Náhle se postavilo na zadní nohy a před očima nevědoucích upírů se začalo zvětšovat.Najednou nebylo štěně štěnětem ale krásnou dívkou.Její tělo bylo pokryto bílou srstí.Tedy až na obličej.Měla krásnou bílou pleť a přes ramena se jí táhly bílé dlouhé vlasy.Její zelené oči zářili jako dva semafory na přechodu.Faragon se zvedal ze země ale štěňátko,tedyono to nebylo štěňátko ale mladá a krásná Lycanka,se dívalo do očí Williama,který ztěžka dýchal a pod jeho tělem byla kaluž krve.Rozhodně ho to nemohlo zabít,ale bolelo to.
"Tii," šeptl William a Lycanka Tii se na Williama smutně usmála.Ve stejném okamžiku uslyšla křik.Když se otočila uviděla Faragona s mečem v ruce.V posledí chvíéli se zakousla do jeho ruky.Upustil meč a Tii jeho tělo odhodila jako párátko naproti jednomu stromu.Z toho strimu rostli větmě,které byli jako špišté kolíky a Faragon se právě na jednu z těchto větví nabodl.Jeho tělo se rázem proměnilo v sůl.
Když toto uviděla Sighead,jeho matk,okamžitě pustila Williama a běžela k velké kupě soli.Tii přeběhla k jeho slabému tělu a okamžitě mu začala olizovat rány na krku.Její sliny byly léčivé,takže William byl za chvíli uplně v pořádku."Už jsem myslel že mi tě zabije,lásko,"objal William Tii.Jeho pevné objetí mu opětovala a uklidňovala ho, "Neboj.Nikdy tě neopustím.Ani smrt mi tě nevezme."
Oba dva se zadívali na Faragonovu matku.Klečela u kupy sole a plakala.Její slzy byli tak velké a tak moc brečela,že z jejích slz a soli z jejího syna vznikl slaný potůček,který natekl do moře.Ze sladké mořské vody se díky tomu stala slaná.
Od té doby už žádný upír nezavil nokoho z obyvatelů vesnic a měst.Upíři z města kterému vládl Faragon žemřeli hlady,protože jim neměl kdo vládnout.William a Lycanka Tii se vzali a měli dvě děti,Sandra a Kornéliuse.A co se stalo s Faragonovou matkou Sighead?Pokud nezemřela,tak pláče do dnes a díky potůčku, ze svých slz a soli z Faragona, dává vzniknout dalším mořím.Co by asi řekl Faragon, kdyby se dozvěděl že díky nim,vznikla moře,slaná moře?Co by asi řekl princ Faragon a jeho matka,že k těmto mořím jezdí na dovolenou lidé?Lidé,které oni tak nenáviděli.

Globální problémy Země

10. června 2012 v 16:26 | Zvířátko Tii-chan |  Zvířete básničky,článečky apod. z této doby
Můj referát na ekologii

Globální problémy Země
Globální problémy jsou celosvětové a nedají se řešit jen na území jednoho státu nebo kontinentu. Nejúčinnějším prostředkem při jejich řešení jsou mezinárodní organizace a stálý proces přijímání mezinárodních úmluv, závazných pro všechny členy mezinárodních společenství.
Jedním z problémů je přelidnění Země a zajištění přírodních zdrojů a energie.
Dnes žije na Zemi přes 6,5 miliard lidí. Evropa zaznamenává neustálý pokles populace, naopak v Asii, Africe a Latinské Americe se čísla zvyšují. S růstem lidské populace a rychlostí vývoje globální ekonomiky stoupá spotřeba vody, potravin, fosilních paliv, minerálů a dalších surovin. Ve většině případů jsou zdroje omezené, což vede k jejich nedostatkům. Závažný je například nedostatek vody a potravin. 20% lidstva má problém s přístupem k pitné vodě. Nejhorším problémem je ovšem hlad. Miliony lidí dnes v době vědeckotechnické revoluce trpí a umírá hlady. 840 milionů lidí trpí podvýživou a 20 milionů lidí umírá ročně hlady. Navíc 50% lidstva má problémy s přístupem k zdravotnickému či hygienickému zařízení. Každý rok zemře 5 milionů lidí na onemocnění způsobené znečištěnou vodou.
S tímto úzce souvisí civilizační nemoci. Nejnebezpečnější je AIDS, který se dnes vyskytuje téměř po celém světě, především v Africe a zemích třetího světa, které nemají prostředky na osvětu a léky. Přibývají i nemoci např. rakovina z kouření apod. Roste i počet dětí, kteří se rodí s vrozenými vadami a dědičnými nemocemi.
Jaderné katastrofy, znečištění půdy a vod.
Mnoho světových velmocí obsahuje velké množství zbraní, které by bylo schopno zničit celou naší planetu a to dokonce několikanásobně. Jaderné nebezpečí nelze vyloučit ani ze strany jaderných elektráren (Černobyl 1986 a Fukušima 2011).
Kontaminace půdy je způsobena výskytem lidmi vyrobených chemikálií v půdě nebo jiným pozměněním přírodních prostředí půd. Obavy ze znečištění půd pramení především ze zdravotních rizik, vznikajících jak přímým kontaktem se znečištěnou půdou, tak znečištěním zásob vody.
Znečištěny jsou vodní plochy a toky a tím se zhoršuje kvalita vodních ekosystémů- např. úhyny ryb nebo kontaminace sedimentů. Nejzávažnější je kontaminace vody sloučeninami dusíku a fosforu. Zemědělství se na tomto stavu podílí v průměru 40% a u dusíku a 32% u fosforu. Znečištění vod pesticidy je také závazným problémem.
Hrozba válek
V dějinách lidstva byla válka běžným prostředkem politiky. Umožňovala násilné prosazení zájmů států, národů a společenských skupin Ve 20. Stol. Však přináší moderní civilizace zlom ve vojenství a výrobě zbraní, např. atomové nebo jiné zbraně hromadného ničení, které jsou schopny zničit moderní civilizaci a vrátit jí na počátek nebo vést k likvidaci živé přírody. Je obtížnější tyto zbraně kontrolovat. Může dojít k jejich zneužití organizovaným zločinem nebo teroristy. Válka způsobuje spoustu problémů s opouštění domovů a hledání útočišť, nedostatkem potravin a nemoci.
Devastace životního prostředí
Typickým projevem působení člověka na Zemi je trvalý úbytek lesů. V současné době jsou jim postiženy rozlehlé oblasti Evropy, Sibiře a především tropických deštných lesů. Od roku 1900 zmizela asi polovina tropických pralesů a ročně se vytěží asi 16 milionů ha. Likvidace lesů člověkem získává půdu pro zemědělství jen na omezenou dobu, protože dochází k rychlé erozi, degradaci půdy i ke změnám klimatu. S lesy mizí i přirozená ochrana proti šíření stepí a pouští, dochází k poklesu podzemních vod a tím k nedostatku vody či dlouhodobým suchům. Tak příroda ztrácí nesmírný genetický potenciál a dochází k vymírání některých živočišných i rostlinných druhů. Díky tomu končí existence spoustu druhů, ale naopak se začínají vytvářet nové.

Zdroje: maturita.cz, home.sszfm.cz, zshrabova.cz

Nový blog

9. června 2012 v 22:26 | Zvířátko Tii-chan
Ve čtvrtek jsem založila nový blog.
Tento blog bude i nadále fugovat (myslím) a budou zde vydávány Příběhy subinky
Nový blog má adresu laska-v-obojku.blog.cz a jsou na něm vydávány Příběhy subinky pod názvem Povídky z polštářku subinky a uplně nová povídka Démonova subinka.....

Příběh subinky 9. díl

20. května 2012 v 21:08 | Zvířátko Tii-chan |  Příběh subinky
Sice jsem chtěla něco takového až na 10. díl, ale...

Po dlouhé době jsme s Pánem zašli do restaurace. Co s tím, že? Každý chodí do restaurace. Tohle nebyla obyčejná restaurace. Chodili do ní většinou muži v obleku a ženy v latexových šatech. To také není divné, ale tohle byla BDSM restaurace. Na denním pořádku bylo, že zde dostala nejedna subinka nebo subík výprask a chodili zde po čtyřech. Líbilo se mi zde pozorovat ty páry, ale mnohem raději jsem byl, že můžu dělat to, co jsem dělala.
Seděla jsem Pánovi u nohou, ruce omotané okolo jedné jeho nohy a dívala se na lidi okolo. Dnes tu bylo docela plno. Šel k nám muž s dívkou, která za ním cupitala v botech na obrovských podpatkách. Pozdravil mého Pána a chvíli s ním mluvil. Neposlouchala jsem je, dívala jsem se po ostatních do té doby, než mě můj Pán pohladil po tváři. Vzhlédla jsem a všimla si, že se na mě dívá ten muž. Zadívala jsem se na mého Pána, který zrovna mlčel a také se na mě díval. Natáhla jsem k němu svou hlavu a čekala, jestli mě můj Pán políbí. Chvíli se na mě díval a nic neříkal. Už jsem se chtěla odtáhnout, ale chytl mě za vlasy, přitáhl si mě k sobě a začal mě divoce líbat. Měla jsem zavřené oči a užívala si jeho nadvlády nade mnou. Zachvěla jsem se a užívala si to. Náhle nás vyrušila rána, jako když rozbijete skleničku. Trhla jsem sebou, více se přitiskla k Pánovi a dívala se co se děje. Opravdu ležela na zemi rozbitá sklenička. U jednoho ze stolů stála očividně subinka, která vypadala, jako když chce svého pána, který seděl naproti ní s nic neříkajícím výrazem, na místě podpálit. Divoce dýchala a z dlaně jí tekla krev. Její pán se v klidu napil a poté vstal. Měl klidný výraz, jako by se nic nestalo, ale to nejhorší (pro tu subinku), teprve přišlo. Postavil se naproti ní. Jeho výraz byl stále nečitelný. Nestihla jsem si všimnout, jak subinku opřel o stůl nebo kde vzal bičík, ale každopádně zlobivou subinku bičoval přes nahý zadeček. Ozývali se bolestivé vzdechy a pláč.
Můj pohled opět směřoval na Páníčka, který měl netrpělivý výraz. "Omlouvám se, Páníčku," nevěnovala jsem Pánovi svou plnou pozornost a to ho asi trochu naštvalo. Neodpověděl, jen mě chytil za vlasy a dominantně se na mě díval. Poté mi z krku odtáhl vlasy a kousnul do něj. Z mých úst se vydral vzdech. Ta začáteční bolest se měnila na absolutní slast a já tichounce vzdychala a svíjela se slastí. Prohnula jsem se, a když mě můj Pán pustil, má hlava dopadla do jeho klína a o víc, než mého Pána jsem se nestarala. Jen jsem tak nějak postřehla, že ten muž sedí u nás a líbá svou subinku. Byla jsem tak nějak mimo. V tuhle chvíli pro mě je vždy nejdůležitější, starat se o svého Pána. Chvíli jsem odpočívala a poté se posadila. Můj Pán mi připnul vodítko a vstal.
Nejdříve jsem si myslela, že už jdeme domů, ale místo toho jsme zamířili do místnosti, kde jsou takové boxy. Šla jsem po čtyřech, krok za svým Pánem. Můj Pán si sedl k poslednímu a já si sedla vedle jeho nohy. Nebyl tu žádný stůl, jen takové sedačky. Z boxů se ozývali hlasy a občas nějaký vzdech. Pán si mě k sobě přitáhl tak, že jsem se mu dívala přímo do očí. Jeho pohled byl dominantní. Chvěla jsem se jen pod tím pohledem a snažila se neudělat nějakou chybu. Oddaně jsem se dívala do jeho očí a čekala, co bude. Můj Pán mě chytl lehce pod krkem a započal mě vášnivě líbat. Jeho ruce směřovali po mých prsou, přes bříško až k mému klínu. Zajel mi rukou do kalhot a hrál si s mojí kundičkou. Vzrušeně jsem vzdychala, ale nedovolila si uhnout pohledem. Poté se přesunul na zadeček, který mi mačkal a hladil. Náhle na můj zadeček dopadla nečekaná rána a já se prohnula. Pán mě vzal za vodítko a šel ven z boxu. Poslušně jsem šla za ním po čtyřech.
Můj Pán mi přikázal, abych si vlezla na židli, která byla opravdu velice zajímavě udělaná. Musela jsem si na ní kleknout a ruce dát dopředu na takové desky. Nějak jsem tušila, co se bude dít, ale... Byla jsem nervozní. Můj Pán mě políbil na čelo a chvíli mě hladil po vlasech. "Ukážeš tady mi, jak jsi oddaná subinka?" "Ano Pane," odpověděla jsem. "Opravdu to chceš, Zvířátko?" "Ano, můj Pane." Zavřela jsem oči a už na můj zadeček dopadávali rány. Můj Pán mně dával výprask rukou a já tiše vzdychala. "Ale no tak, Zvíře… Pořádně nahlas, ať tě ostatní slyší. Ať se jdou podívat, jaká jsi oddaná subinka." Přestala jsem zadržovat své vzdechy a v místnosti bylo najednou uplné ticho. Jako bych cítila pohledy lidí. Byla jsem rudá a můj zadeček dozajista také. Můj Pán mi dával sice výprask přes kalhoty, ale v té poloze v jaké jsem byla, dostával můj zadeček poměrně zabrat. Můj Pán najednou přestal a já se raději ani nepodívala za sebou. "Zvíře, ukaž, jak moc jsi oddaná," přikázal můj Pán a já pomalu slezla ze židle a lehla si k Pánovým nohám. Jednu ruku jsem měla na jeho botě a oddaně se dívala do jeho tváře. Dal mi před obličej svou ruku. Klekla jsem si a políbila jsem jí. "Olízej jí, Zvíře. Víš, kde před chvílí byla, že?" "Ano, můj Pane," zašeptala jsem a olízla Pánovi palec a postupně další prsty. Pán mě poté podrbal na hlavičce a sklonil se ke mně. "Jsi opravdu moc hodná subinka," zašeptal mi do ucha a políbil mě.
Lidé se už pomalu dali do řeči a já se ve svém submisivním stavu dívala na mého Pána, který si se mnou zase zalezl zpátky do boxu. Měla jsem hlavu položenou na jeho nohách a dívala se přímo do jeho tváře. Hladil mě po těle a šeptal mi krásná slova. Padla na mě únava a usnula jsem. Pamatuji si, že mě můj Pán vzal do náručí a nesl ven z restaurace. Probudil mě jeho polibek do vlasů. "Uhmm…" protřela jsem si oči a zjistila, že stojíme ve tmavé uličce. "Zvíře, na něco jsi zapomněla," řekl Pán a já zmateně přemýšlela co. "Tak ty nevíš?" "Ne, můj Pane," šeptla jsem. Více slov už Pán neřekl. Přirazil mě ke stěně, stáhl mi kalhoty a tvrdě mi vrazil penis do kundičky. Zachvěla jsem se a začala přirážet. V tu chvíli mě Pán ohnul, tak abych na něj vystrkovala zadeček, několikrát mě po něm plácl a pak mě začal tvrdě osouložovat. Vzdychala jsem a snažila se přirážet. Můj Pán mě držel tak, abych byla uplně bezmocná a nemohla se hýbat. Nakonec na můj zadeček stříkal své sperma a já poté unavená svými pokusy usla Pánovi v náručí.


Příběh subinky 8.díl

13. května 2012 v 13:21 | Zvířátko Tii-chan |  Příběh subinky
Měla jsem na sobě sukni, tričko, které obepínalo mé tvary a bílé punčošky. Kalhotky jsem nechala v tašce…. Prošla jsem ulicí a zahnula okolo plotu. Viděla jsem vysokou postavu krásného mladého muže, jak jde opačným směrem. "Ahoj Lásko," objala jsem svého Pána a políbila ho. "Ahoj Zvíře," oplatil můj polibek a přitiskl se ke mně. Pohladil mě po zadečku a jemně mě líbal. Uslyšela jsem cvaknutí a zjistila, že mi můj Pán připnul k obojku vodítko. Držel si mě za vodítko, ale druhou rukou si mě poté chytil za ruku a vydali jsme se do parku. Měla jsem s sebou deku, takže jsme se usadili do stínku. Sedla jsem si naproti mému Pánovi, nožičky trochu od sebe a usmívala se. Můj Pán si mě k sobě přitáhl za vodítko a poté chytil pevně za vlásky, "Zvíře, jak to že nemáš kalhotky?" šeptl mi do ucha a rukou mi sjel do mého odhaleného klínu. Neodpověděla jsem a místo toho si vlezla mému Pánovi na klín. Ten si ihned rozepl kalhoty a vyndal svůj penis z kalhot. Přirazil si mě na něj a já vzrušeně vzdychla. Začala jsem se pomalinku hýbat. Pánův penis do mě pronikal hlouběji a hlouběji. Bylo to v podstatě nemožné, ale cítila jsem ho tak strašně hluboko. Chytil mě pevně za vlasy a stáhl si mě k sobě. Dominantně mě políbil a já si v tu chvíli uvědomila, že tu nejsme samy. Hned za stromky seděl starší pár a kdykoli mohl jít někdo kolem. Zachvěla jsem se, ale to už mě můj Pán stáhl ze sebe dolu a já měla jeho penis v pusince. Jemně se chvěl a do mé pusinky natekla známá bílá tekutina. Olízla jsem si rty a to už kolem šli dva starší kluci. Můj Pán se oblékl a přitáhl si mě sobě. Opřela jsem si hlavu o mého Pán a nechala se od něj hladit. Hladil mě po vlasech, po zádech, zarýval mi nehty do kůže. Chvěla jsem se a kroutila. Vzdychala jsem, i když mě mohl kdokoliv slyšet. Najednou mi můj Pán vyhrnul sukni a na můj nahý zadeček dopadla rána. Prohnula jsem se a snažila se nekřičet.
Sesbírali jsme věci a vydali se na cestu domů. Procházeli jsme nejkrásnějšími částmi parku. Kolem ani živáčka. Toho se rozhodl využít můj Pán, vyhrnul mi sukni a začal mě plácat po zadečku. Začala jsem se kroutit ve strachu, že by nás mohl někdo vidět. To mého Pána naštvalo, stáhl si mě za vlasy na zem, tak abych měla co nejlépe vystrčený zadeček a už na můj zadeček dopadali rány, jedna za druhou. Kroutila jsem se, ale nevydala ze sebe ani hlásku. Můj Pán se ke mně sklonil a zašeptal mi do ouška, "Jen mi krásně vzdychej. Chci tě slyšet. Vzdychej tak, až tě každý uslyší. Ať každý uslyší, jaká jsi perverzní a zlobivá subinka." Přestala jsem držet vzdychání a z mých úst se vyvalil hlasitý vzdech, který se více podobal výkřiku než vzdechu. Byla jsem udýchaná, chvěla jsem se a vystrkovala zadeček ještě výše, aby na můj zadeček dopadali ještě lépe Pánovi rány.
Měla jsem strašlivou chuť na zmrzlinu. Došli jsme k jednomu ze stánků a můj Pán mi koupil zmrzlinu a sobě ledovou tříšť. Posadili jsme se na lavičku k takové velkému, zvláštně tvarovanému kamenu, ze kterého tekla voda. Přitulila jsem se k Páníčkovi a sledovala, jeho obličej. V ústech svíral brčko a jeho vlasy se lehce vlnily okolo krásné světlé tváře. Jeho velké hnědé oči, které mě často mátli tím, že se tvářili jako zelené (v podstatě do dnes nevím, jaké ty oči má), se na mě dívali lehce dominantním pohledem. Jeho nos měl ten nejkrásnější tvar na světě. Rty jako jahodu, do které jsem se chtěla zakousnout. Místo jakéhokoliv slova jsem mého Pána políbila na tvář. Ten mi po chvíli položil svůj kelímek, který velice studil, mezi stehna a sledoval mou reakci…
Vešli jsme do pokoje a jen co se za námi zavřely dveře, můj Pán mě stáhl za vlasy na zem, sundal si kalhoty a přede mnou se tyčil jeho penis. Nepotřebovala jsem slyšet žádné slovo, bylo mi jasné, co se ode mě očekává, takže jsem ani chvíli nečekala a vzala Pánův velký penis do úst. Pán si mě ještě chytl za vlasy a přirážel, jako by nestačily mé pohyby hlavou. Hladila jsem ho po bokách a bříšku a dívala se mu do tváře. Netrvalo dlouho a můj Pán tiše vzdychal. Ráda slyším jeho vzdychání, takže jsem se odtáhla a vzala si Pánův penis do parády rukou. Dívala jsem se na něj oddaným, ale perverzním pohledem. Bez jediného slova mě můj Pán najednou svalil na zem a začal mě líbat na krk. Vyhrnul mi sukni a celým svým tělem na mě nalehl. Jeho penis se mi otíral o stehno, ale po chvíli si našel cestu, kudy se dostat ke svému vysněnému cíli. Můj Pán mě držel lehce pod krkem a líbal mě na tvář, bradu, krk a všude kam jen dosáhl. Náhle tvrdě přirazil. Z mých úst se vyvalil vzdech a mé tělo se prohnulo, jak Pánův penis narazil na dno mé jeskyňky. Zachvěla jsem se a nechala mého Pána dělat si s mým tělem, co chtěl. Držel mě za vlasy a po chvíli sjel k mým bokům, do kterých zabořil své nehty a přejel po celé délce mého těla, až k prsům, která pevně zmáčkl. Přestala jsem vnímat své vzdechy, které se měnili skoro ve výkřiky touhy a oddávala se té slasti, kterou způsobovali jeho ruce, svou dominantní prací. Nestihla jsem si všimnout, kdy nás můj Pán zvedl z postele, ale najednou jsem byla opřená o zeď, můj Pán mi přejížděl nehty po zádech. Měla jsem svázané ruce a jen se opírala tělem o zeď. Můj Pán se mi zakousl do kůže na zadečku a mně se podlomila kolena a sklouzla jsem na zem. Byla jsem schoulená do klubíčka a dívala se do tváře mému Pánovi, kterému také asi teprve teď došlo, co se stalo. Neřekl ani slovo. Pomohl mi na nohy, opřel mě o zeď a na můj zadeček dopadlo několik ran. Ale stejně žádná slova. Jen mě můj Pán chytl za boky a tvrdě do mě vrazil svůj velký penis. Stála jsem jen díky tomu, že si mě držel můj Pán, ale pod vzrušením z této soulože mě mé nohy zradili. Tvrdé vnikání Pánova penisu jsem cítila snad v každé části mého těla. Jeho vzdechy jsem slyšela v hlavě. Po chvíli jsem ležela na zemi. Na můj zadeček dopadali poslední kapičky Páníčkova spermatu a celá jsem se chvěla. V očích jsem měla slzy. Už jsem neměla absolutně žádnou sílu. Čekala jsem, dokud se nevrátí můj Pán s pitím a poté jsem ho s tou poslední malinkatou kapkou síly objala.


Anketa - Líbí se vám Příběh subinky?

7. května 2012 v 21:08 | Zvířátko Tii-chan
Ahoja n.n
Mám na vás velkou prosbu. Chtěla bych vás poprosit, jestli by jste mi mohli zahlasovat v anketě, k Příběhu subinky. Anketa se nachází pod každým dílem povídky i v tomto článku.
Na výběr je mnoho odpovědí, pokud by někdo měl jinou, tak do komentářů.
Stejně tak bych vás chtěla poprosit, jestli by jste mi napsali své připomínky apod. k povídkám.
Díkes Tii-chan

Příběh subinky 7. díl

7. května 2012 v 20:38 | Zvířátko Tii-chan |  Příběh subinky
Vešla jsem do dveří a můj Pán stál nahý a napouštěl vanu. Jen co jsem zavřela dveře, můj Pán ke mně natáhl ruku a já se jí okamžitě chytila. Pevně mě za ní chytl a přitáhl si mě k sobě. Přitiskl si mě na své tělo, jednu ruku omotal kolem mých boků a druhou mě hladil po tváři. Dívala jsem se do jeho očí. Můj Pán se odtáhl a rozvázal uzel na mém dlouhém županu. Župan se roztáhl a pomalu sklouzl po mém těle na zem. To mu poskytlo pohled na mé nahé tělo. Chvěla jsem se při tom, jak se na mě díval. Chytl mě za vlasy a políbil mě na rty. Vášnivě, chtivě a vzrušeně… Stáhl mě za vlasy na zem a já si lehla na podložku pod nohy. Dívala jsem se na něho, který se nade mnou tyčil jako socha toho nejnádhernějšího démona na světě (Kdyby se sochy démonů samozřejmě dělali. V tom případě by bylo lepší napsat Boha O.o ale mohlo by to být bráno jako urážka mého Pána :D). Klekl si ke mně a pohladil mě po vlasech. Usmála jsem se a on mi přejel prstem po rtech. Tlačil na mé rty, které se otevřely, a vpustili jeho prst do mých úst. Lehce jsem ho olízla jazykem a poté jsem ho začala cucat a jezdit po něm pusinkou. Celou dobu jsem nespustila oči z mého Pána, kterému se to očividně velice líbilo. Náhle mě chytil za vlasy a strčil mi svůj Penis do úst. Vylezla jsem si na čtyři a poslušně mu ho kouřila. Vychutnávala jsem si to a dávala si velice záležet na tom, aby to bylo naprosto úžasné. Držel mě za vlasy a sám ještě přirážel mou hlavu na svůj penis, ne že by to bylo potřeba. Chytla jsem ho za boky a snažila se narvat si Pánův penis co nejhlouběji do pusinky. Nešlo to. Je moc velký, a když říkám velký, tak to myslím doopravdy. Na můj zadeček najednou dopadla rána. Můj Pán mě silně plácl po zadečku a já bez přemýšlení ucukla hlavou a vydala hlasitý vzdech. Za to jsem si vysloužila další plácnutí po zadečku s výčitkou, že jsem se přestala věnovat Pánovu penisu.
Můj Pán mně pomohl na nohy a poté mě chytl do náručí a položil do teplé vody. Sedla jsem si a přitáhla si nohy k sobě. Pán si sedl naproti mně a já si ho prohlížela se zkoumavým pohledem. "Copak je, Zvíře?" zeptal se Pán a narovnal se tak, aby mu nepřekáželi nohy, kdyby na mě chtěl sáhnout. "Přemýšlím, můj Pane," zašeptala jsem. "Nad čím?" zeptal se Pán a pohladil mě po tváři. "Nad tím, co jste se mnou ještě nedělal, můj Pane." "Je něco, co by si chtěla zkusit, Zvíře? Něco co tě láká?" "Nevím, můj Pane," šeptla jsem, klekla si a opřela si hlavu o Pánovo rameno. Pohladil mě po vlasech a přitáhl si mě k sobě blíž, "A vy by jste něco chtěl?" "Je tu pár věcí, ale víš, že ti je nepovím." Zadívala jsem se na mého Pána, který už si namotával mé vlasy na ruku a škubnutím mi zaklonil hlavu, "Čí jsi?" Zadívala jsem se svým oddaným pohledem, "Jedině Vaše, můj Pane. Jsem Vaše oddané submisivní Zvíře, můj Pane." "Hodná," pohladil mě můj Pán po vlasech a řekl mi, ať se k němu otočím zády a opřu se o kraj vany. Poslechla jsem ho a vystrčila na něj zadeček. Plácl mě po zadečku a já se zachvěla. Páníček mě pohladil po zádech a chytil mě za vlasy. Náhle do mě tvrdě a dominantně vnikl a hned začal rychle přirážet. Snažila jsem se přirážet také, ale po chvíli mě chytl za boky a nenechal mě hnout. Křečovitě jsem svírala kraj vany, chvěla se a vzdychala. Můj Pán už také vzdychal a chytl mě za krk. Lehce ho zmáčkl a poté po něm projel nehty. Koupelnou se rozeznívaly mé vzdechy a já se najednou hnula, že ze mě Pánův penis vyjel. Sjela jsem po kraji vany a schoulila se do klubíčka. Můj Pán mě ale bez jakéhokoliv slova chytl za vlasy a strčil mi svůj penis opět do pusinky. Chytla jsem Pána za zadeček a lehce ho do něj jemně škrábala. Nepřestávala jsem mého Pána kouřit a poslouchala jsem jeho slastné vzdychání. Za chvíli už do mých úst teklo Pánovo sperma.
Chvíli jsme spolu ještě leželi ve vaně. Umyla jsem si svého Pána a on poté umyl mě se slovy, že se o mě musí také postarat. Vylezli jsme z vany a jako vždy se mi po teplé vodě zatočila hlava. Sedla jsem si na kraj vany a zavřela oči. Ucítila jsem doteky na stehnech a nejednou mi je Pánovi ruce roztáhli od sebe a ucítila jsem jeho jazyk na své jeskyňce. Slastně jsem vzdychala a tiskla si jeho hlavu do svého klína ve snaze cítit jeho jazyk ještě více. Nakonec jsem okolo něho omotala nohy a po chvíli se dostala na samý vrchol blaha. Můj Pán mě musel chytit, abych nespadla na zem a labužnicky si olizoval rty, "Byla jsi dnes moc hodná, a tak jsi si zasloužila odměnu."
Můj Pán mě poté oblékl do županu a v náručí mě odnesl do postele. Měli jsme ještě divoký a vášnivý sex. Byla jsem trochu poškrábaná a hodně vzrušená. Můj Pán mě nechal ležet svázanou, s obojkem na krku a šátkem na očích, na polštářku. Celou dobu mě hladil po vlasech a šeptal mi krásná slova. Poté mě Pán přenesl do postele, zabalil do peřinky, pevně mě objal a za chvíli jsme oba usnuli vyčerpáním.
 
 

Hlasujte pro umělce Sandra Dragoje

4. května 2012 v 20:57 | Tii-chan
Ahoja...

Chtěla bych vás poprosit o hlasy pro umělce Sandra Dragoje.
Je to velice dobrý umělec se svým vlastním stylem....

Do vyhledávání autora si zadejte Sandro Dragoj a jsou tam dvě díla : Soulož s Hecate a Portrét Regiho

n.n Díky všem za hlásky n.n


Úpravy blogu

4. května 2012 v 9:45 | Tii-chan |  Zvířete básničky,článečky apod. z této doby
Dnešním dnem zde proběhli malé změny. Kromě obrázků Ringo-chan a rubriky k povídce jsem konečně napsala důležitý odkaz, týkající se obrázků BDSM. Na konci stránky potkáte nejen Ringo, ale i obrázek subinky a dominanta. I když se zde teď objevuje více Ringo-chan, staré zahlaví zůstane ( z osobních důvodů).
Také se zde objeví, že obsah blogu může být místy 18+ (to aby se jakože neřeklo)

Snad se vám to tu bude líbit a třeba se po dlouhé době vrátím ke své staré činnosti ( o čemž pochybuji :D)

Ringo-chan

4. května 2012 v 8:58 | Tii-chan |  Zvířete básničky,článečky apod. z této doby
Tak jsem se rozhodla!
Můj blog bude zastupovat postavička Ringo z Air Gear. Podle mého Pána je mi tato postavička podobná (nebo obráceně? :D).
Jeden obrázek se nachází v menu ( a zřejmě se tam objeví další), další je pod články a kdo ví, kam jí ještě nacpu....


Rubrika Příběh subinky

4. května 2012 v 8:09 | Tii-chan |  Zvířete básničky,článečky apod. z této doby
Jelikož jsme se všichni dočkali už 6. dílu Příběhu subinky, rozhodla jsem se vytvořit samostatnou rubriku. Nachází se přímo v menu nad obrázkem kočičky a pod obrázkem Ringo-chan. Rozhodně je to nadpis, který nepřehlédnete n.n
Přeji příjemné čtení...



Přímí přechod z tohoto článku naleznete zde:



Příběh subinky 6. díl

4. května 2012 v 7:41 | Tii-chan |  Příběh subinky
Probudilo mě bouchnutí. Otevřela jsem oči, ale viděla jsem jenom tmu. Na krku jsem cítila známý kus kůže - můj obojek. Ruce jsem měla svázané jemným šátkem za záda a ležela jsem na mém polštářku. Odstrčila jsem se dlaní a pokusila se posadit. Teplá ruka mě zachytila při mém pokusu a přitlačila mě zpět. Zavřela jsem oči a čekala, co bude. Slyšela jsem pohyb, a jak něco stoupl na zem. Byl to můj Pán a já ležela u jeho postele. Jeho prsty se dotkli mé kůže a z mých úst se prodral tichý vzdech. Prsty se postupně víc a víc zarývali do kůže. Cítila jsem, jak kůže jeho nehtům otevírá své objetí, jako by chtěla nechat jeho prsty vstoupit až do samotných hlubin mého těla. Mé vzdechy se rozeznívaly po místnosti a odráželi se k nám od zdí. Poté se ode mě můj Pán odtáhl a uslyšela jsem cvaknutí. Po místnosti se rozlétlo světlo a já se ještě více schoulila do klubíčka. Můj Pán zřejmě zapálil svíčku, ale nebyla jsem si jistá. Bylo ticho. Slyšela jsem jen zvuk plamínku a Pánův dech. Najednou na mé tělo dopadlo něco teplého a mým tělem projela jakási zvláštní vlna vyděšení, vzrušení a malinké bolesti. Hlasitě jsem vykřikla. Byl to výkřik vyděšení a vzrušení. Bez jediného slova mě můj Pán plácnul po zadečku a poté chytl za vlasy a přitáhl si můj obličej k sobě. Zadíval se na mě dominantním pohledem, ale poté jeho pohled přešel do lehce zmateného, jako by říkal, "Nebolí tě to?". Místo jeho otázky, mi přejel po místě, kde se teď nacházel vosk. Snažila jsem se k němu otočit tak, abych měla k němu co nejblíže tvář. Pomohl mi a poté jsem se mu otřela o ruku svou tváří. Pohladil mě po vlasech a já se pousmála. Na mé tělo dopadla další kapka. Začala jsem se svíjet jako had a vzdychat. Znovu na mě dopadla kapka, ale hned za ní následovalo dalších několik. Vykřikla jsem a můj Pán mě okamžitě chytil za obojek a přitáhl si mou tvář k sobě. Díval se na mě dominantním pohledem a políbil mě na čelo, "Jen vzdychej a křič, Lásko moje...." Dopadli na mě další kapky a následovala stejná reakce. Po několika minutách už zbylo ze svíčky velice málo. Můj Pán svíčku sfoukl a nechal mě ležet na zemi. Postavil se vedle mě a sedl si na postel.
Můj Pán se dotkl mé tváře, která byla od vody. Musela jsem asi usnout. Bylo světlo. Slabé, ale viděla jsem pohled mého Pána, který se tvářil starostlivě. Hlavou mi proběhli myšlenky, že jsem opravdu ráda, že můj Pán není takový, jako muži z některých povídek. Snažila jsem se posadit, ale můj Pán mě zadržel a řekl, ať odpočívám. Přede mě položil malou kovovou misku. Odráželo se od ní světlo a já se při pohledu na ní zachvěla. Můj Pán mě pohladil po vlasech, "Napij se, subinko moje." Oddaně jsem se na něho podívala a nejdříve mu políbila ruku. Na jeho tváři se objevil úsměv a já se naklonila nad misku. Můj jazyk se dotkl vody a pokoušel se napít. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem byla dosti napitá. Můj Pán mě znovu pohladil a poté mi začal odvazovat šátek z rukou. Po tom co mi odvázal ruce, jsem se posadila a pevně ho objala. Můj Pán kolem mě omotal své dokonalé ruce a poté mě políbil na čelo, "Jsi moc hodná a šikovná subinka."
Šli jsme dost brzy spát. Byla jsem po tom všem dost vyčerpaná, takže mi to nedělalo problém. Probudila jsem se na posteli, vedle svého Pána, který mě dominantně objímal i ze spaní. Vypadal tak zranitelně, že jsem své ruce omotala kolem jeho těla ve snaze zabránit i smítku prachu se ho dotknout, aby mu neublížilo nebo neprobudilo. Za chvíli jsem se začala nudit a tak jsem vymyslela plán, jak svého Pána probudit…. Jednou rukou jsem zajela pod peřinu a chytila jeho mužství do ruky. Započala jsem si s ním hrát a ono mi pomalu v ruce rostlo. Můj Pán ze spaní zakňučel a lehce se prohnul. Najednou mě chytil za vlasy a donutil mě si vlézt na čtyři se zadečkem k němu. Na můj zadeček dopadali rány a já hlasitě vzdychala. Najednou můj Pán přestal, pohladil mě po zadečku a posadil se. Jednou rukou mi zajel mezi nohy, do mé jeskyňky, a druhou rukou mě zatáhl za vlasy, že jsem hlavu zaklonila dozadu. "Včera jsem tě pochválil a ty mě dneska takhle probudíš? Ty jsi ale zlá nadržená a perverzní subinka," zavrčel na mě a prudce mi vnikl do jeskyňky. Chvíli tvrdě přirážel a poté mě přetočil na záda. Popadl šátek a zavázal mi ruce. Šátek byl tak dlouhý, že mi ho můj Pán ještě omotal kolem krku. "Teď se tady přede mnou uděláš, Zvíře. Já se budu dívat, jak jsi perverzní a budu si ho při tom honit," šeptl a já zajela rukama, svázanýma dopředu na svou jeskyňku. Můj Pán v ruce držel svůj tvrdý penis a začal si ho honit. Jezdila jsem prsty po své jeskyňce a poslouchala Pánovo vzdychání. Po chvíli mě můj Pán postříkal prsa svým bílým mlíčkem a ve stejnou chvíli jsem se já začala kroutit v orgasmických křečích. Můj Pán mě políbil a celý udýchaný se překulil vedle mě. Ještě mi přejel prsty po prsou a tím rozetřel své sperma a já na chvíli zavřela oči a vychutnávala si ten pocit……



Příběh subinky 5.díl

15. dubna 2012 v 15:14 | Tii-chan |  Příběh subinky
Darováno mému Pánovi, jako poděkování za nádherný obojek

Dívala jsem se jak jde ke mě. Jeho nádherné tělo se pohybovalo, jako by snad ani nedošlapoval na zem, jako by ho snad vzduch posouval. Nesl se s takovou lehkostí, že by mu mohli závidět i baletky. Tmavé dlouhé vlasy lítali vzduchem a občas se mu zapletli do obličeje. Vykročila jsem mu napřed a za pár chvil jsem byla v jeho objetí. Zavřela jsem oči a užívala si ten pocit. "Ahoj Lásko," zašeptal mi do vlasů. "Ahoj Miláčku," políbila jsem ho a vydali jsme se domů. Procházeli jsme opuštěnou uličkou. Páníček se rozhlížel, a když se ujistil, že po nás nikdo nekouká, chytl mě za vlasy a stáhl na kolena, "Jak se vítá Pán, Zvíře?" Zadívala jsem se svému Pánovi s oddaností do očí a políbila mu ruku, "Vítám Vás můj Pane." Usmál se a pomohl mi vstát. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě na čelo a následně na rty, "Jsi tak hodná subinka." Z té pochvali jsem snad i zčervenala a slušně poděkovala. Vydali jsme zase na cestu....

Napouštěla jsem vanu a čekala na mého Pána. Svlékla jsem se a jen co se objevil ve dveřích koupelny, tak jsem se zamilovaně usmála. "Dneska si mě hýčkáš, Lásko..." usmál se a začal se svlékat. "To nejlepší tě ještě čeká," pousmála jsem se a jen co si můj Pán vlezl do vany plné teplé vody a pěny, vlezla jsem si k němu a přitikla se zády na jeho hruď. "Chyběl jsi mi," zašeptala jsem a zavřela oči, když mě jeho pevné ruce objali. "To mě mrzí" Usmála jsem a jen se k němu víc přitiskla. Pochvíli jsem se vyprostila z jeho obejtí a postavila se. Z mého těla odkapávala voda. Můj Pán se na mě s úsměvem zadíval, objal mě kolem boků a položil si hlavou na mé břicho. Hladila jsem mého ho po vlasech a chvíli jen stála a pozorovala jak roztomile takhle vypadá.Poté jsem vylezla z vany, postavila jsem se za ní a začala Pánovi masírovat záda. Když už se mi zdál více uvolněný, začala jsem s mytím vlasů. Dávala jsem si záležet, aby se pěna nedostala Pánovi do očí a to i při smývání. Poté jsem zalezla zpět do vany a přitiskla se na jeho tělo. Bez jakéhokoliv slova okolo mě znovu omotal ruce, ale v mnohem pevnějším sevření než předtím. Zavřela jsem oči a z úst se mi vyrval tichý vzdech. Po chvíli mě chytil za vlasy, donutil mě na všechny čtyři a sám si za mě klekl. Omotal mi ruce okolo břicha a natiskl se na mě. Hlavu si položil na mé záda a jen tiše odpočíval. Na stehně jsem už cítila jeho tvrdé mužství. Z ničeho nic mě chytl za boky a tvrdě do mě vnikl. Prohla jsem se v zádech a snažila se udržet,abych nespadla. Chvíli v klidu zůstával, poté ze mě skoro celý vyklouzl a znovu tvrdě přirazil. Z úst se mi vydral hlasitý vzdech, který musel být slyšet, až venku. Pán mě chytl za vlasy a donutil sednout. Byla jsem k němu zády, takže mi zaklonil hlavu a díval se mi do očí, "Tak tohle se ti líbí, subinko?" Divoce jsem zamrkala a zašeptala, že ano. Pán mě pustil a vylezl z vany. "Až se umyješ, dojdi za mnou do pokoje," řekl a v druhém okamžiku jen obalený v ručníku zmizel ve dveřích. Přitáhla jsem si nohy k tělu a přemýšlela jsem, co jsem řekla špatně. Jelikož mě vůbec nic nenapadalo, tak jsem se umyla a vylezla z vany. Pročesala jsem si vlhké vlasy a zabalila se do chlupatého županu. Vydala jsem se do pokoje, ale našla jsem cestou do pokoje svého Pána v obýváku. Díval se před sebe a nevypadalo to, že by si všiml mé přítomnosti. Vlezla jsem si na čtyři a vydala se k němu. Těsně před ním jsem si lehla na zem a dívala se co nejoddanějším pohledem. Pán se na mě usmál jedním svým překrásným pohledem, pohladil mě po vlasech a poté mě jemně mě chytil za hlavu a přitáhl si jí ke své. Dívala jsem se mu do očí a po chvíli ho políbila. Opatrně sjel z pohovky na zem a přitáhl si mě na klín. Pevně jsem ho objala a začala znovu líbat. Páníček mi zajel rukou do vlasů a v tu chvíli se ode mě svými rty odtáhl. Najednou mi na hlavě přistál ručník a Páníček mi opatrně vysušoval vlasy.Odhrnula jsem si skoro suché vlasy z obličeje a pousmála jsem se. Páníček mě políbil na čelo a posadil mě vedle sebe. Poté si sedl a podíval se na mě svým dominantním a vážným pohledem. Zachvěla jsem se a trochu se přikrčila v očekávání, co mi jeho ruce provedou. Místo nějakého škrábání nebo tahání za vlasy, mě jen pohladil po tváři a cosi vzal do rukou. "Něco pro tebe mám," rozpoznala jsem v jeho rukou taštičku, ze které vytáhl takovou větší krabičku. "Otoč se," zašeptal. Poslušně jsem se otočila a náhle ucítila na svém krku studenou látku. Byla tvrdá, ale krásně voněla. Páníček mi odhrnul vlasy a já, abych mu pomohla, jsem je urychleně všechny chytila. Látka okolo mého krku se začala stahovat a Pán jí v zádu nějak připnul. Ruka mi okamžitě vyletěla ke krku a projížděla po nové věci na krku. Pán si mě otočil a přitáhl si mě k sobě. "To je tvůj obojek, Zvíře," zašeptal a políbil mě na čelo. Pootevřela jsem pusu a dívala se na něj. "Opravdu?" "Ano Zvíře" Vzala jsem do svých rukou Pánovu ruku a několikrát jí políbila, "Děkuji můj Pane" Pán mě pevně obejmul a zašeptal, "Patříš mi." "Jedině Vám, můj Pane,"šeptla jsem a rukama obejmula Pánovu nohu. "Chceš se jít na sebe podívat?" "Ano Páníčku," pousmála jsem se a oba jsme se zvedli. Vrátili jsme se do koupelny a já se dívala na svůj obraz v zrdcadle. Okolo krku jsem měla černý kožený obojek s hvězdičkami a pyramidami. Za mnou stál můj Pán a díval se na náš odraz v zrdcadle, s dominantním, ale zároveň něžným pohledem. Přejel mi rukou po rameni a stáhl ze mě župan. Přitiskl se k mému nahému tělu a ovinul okolo mě ruce. Začal mě něžně líbat na rameno a já ho hladila po vlasech. Po dnešku už nebude žádné cesty zpět... Ne že bych o ní stála.



Diplom pro Otsuyu

26. března 2012 v 19:44 | Tii-chan
Diplom pro Otsu-chan za SB


Diplom od Otsuyu

12. března 2012 v 18:01 | Tii-chan |  Zvířete básničky,článečky apod. z této doby
Děkuji za diplomek. Během týdne bude pro tebe n.n


Kam dál